Andrej Tarkovskij

Biografie připomínající strukturou a tematickým rozmachem (ruský) román. Samostatnou kapitolu si vysloužil Tarkovského otec i jeho matka. Zohledňování širokých politických, kulturních a společenských kontextů a časté střídání perspektiv přispívá k vrstevnatosti předkládaného portrétu. Filimonov nenabízí fakta výlučně v chronologickém pořádku. Neboť je kniha organizována do tematických bloků, některé události se opakují a překrývají. V závěru vyprávění podobně jako obratně vystavěná próza graduje díky záznamu posledních měsíců Tarkovského života v krátkých odstavcích. Ani styl se nevyznačuje odtažitou kronikářskou faktografičností, nýbrž sklony k rozvláčnějšímu, místy lehce ornamentálnímu esejistickému psaní. Nejzřetelněji během vnímavých rozborů jednotlivých filmů. Je zřejmé, že se dokázal na filmy jako Zrcadlo (1975) nebo Nostalgie (1983) naladit s přiblížit se jejich podstatě. Podobně si Filimonov dává záležet na popisu režisérových myšlenkových pochodů i míst spjatých s jeho životem. Absence pramenů ke všem událostem mu nebrání domýšlet, barvitě líčit a spekulovat. Jeho literární talent, zjevný při popisu některých filmových i mimofilmových výjevů, částečně vyvažuje nízkou kvalitu černobílých fotografií, nesoucích v sobě spíše jen náznak úchvatných záběrů z Tarkovského filmů. Zvolený přístup pokládám s ohledem na povahu Tarkovského filmů za případný, jakkoli z něj zřejmě nebudou jásat čtenáři, kteří vyžadují, aby byla každá nabízená informace podložená nějakým pramenem. Filimonova kniha je hutnou, svědomitě zpracovanou a literárně vyzrálou připomínkou Tarkovského života, doby a díla, nabízející množství podnětů k dalšímu bádání a přemýšlení.

Filimonovův styl, který zvolil pro napsání této biografie, se úžasně hodí k Tarkovského filmům. Jste-li obdivovatelé jeho filmů, budete z knihy nadšeni.