Andělská hra

Autor opětovně otevírá čtenáři dveře do své svatyně... pohřebiště zapomenutých knih. Je to taky zdá se snad jediná, nadto poněkud okrajová, spojnice se Stínem větru, krom Barcelony, coby místa děje návazného historického románu. Tentokrát se příběh mnohem více odvíjí kolem knih, knihoven, spisovatelů a čtenářů. Hlavní postavy mě však taky více iritovaly, spíše než zaujaly, počínaje hlavním protagonistou, chudým spisovatelským elévem Martinem Davidem, nebo jeho takřka samozvanou asistentkou Isabelou, a Davidovou femme fatal Cristinou konče. Motivy chování každé jednotlivé postavy mi zůstávaly skryty, resp. jejich odhalení mě pouze mátlo, protože se mi jevily jako nanejvýš nerealistické. Jedinou srozumitelnou postavou pro mě byl paradoxně záhadný vydavatel Andreas Corelli, který stojí i za titulem knihy. I tak by se pak kniha měla jmenovat Andělova hra. Díky schopnosti Zafóna vytvořit příběh opředený tajemstvími a atmosféru napětí jsem si nicméně užila i tento barcelonský thriller.

Nádhera. Opět se mi po dlouhé době stalo, že jsem se nemohl od čtení utrhnout a zanedbával tak ostatní věci. A nemůže za to nikdo jiný než můj oblíbený Carlos Zafón, budiž mu země lehká. On také způsobil to, že jsem zakoupil letenky a na podzim si do magické Barcelony udělám výlet. Myslím, že téma čtenářské výzvy "Kniha odehrávající se v zemi, kterou byste rádi navštívili" tím bude splněno víc než důsledně.