Podrobnosti
-
Nakladatel
Kategorie
-
Výška
- 238.00 mm
-
Šířka
- 164.00 mm
-
Hloubka
- 28.00 mm
-
Hmotnost
- 0.72 kg
-
Jazyk
- čeština
-
Počet stránek
- 304
-
Typ vazby
- vázaná s laminovaným potahem
-
Ean
- 9788075531209
-
ISBN
- 9788075531209
O knize
Pokud může Hyde číhat v Jekyllovi, může číhat v kterémkoli člověku. Kdokoli – každý z nás – se může stát válečným zločincem, pokud k tomu dostane příležitost v podobě série shod okolností… V době, kdy Spojenci soudili nacistické válečné zločince na mezinárodním tribunálu v Norimberku, se američtí odborníci, psychiatr...
Pokud může Hyde číhat v Jekyllovi, může číhat v kterémkoli člověku. Kdokoli – každý z nás – se může stát válečným zločincem, pokud k tomu dostane příležitost v podobě série shod okolností… V době, kdy Spojenci soudili nacistické válečné zločince na mezinárodním tribunálu v Norimberku, se američtí odborníci, psychiatr Douglas Kelley a...
Pokud může Hyde číhat v Jekyllovi, může číhat v kterémkoli člověku. Kdokoli – každý z nás – se může stát válečným zločincem, pokud k tomu dostane příležitost v podobě série shod okolností… V době, kdy Spojenci soudili nacistické válečné zločince na mezinárodním tribunálu v Norimberku, se američtí odborníci, psychiatr Douglas Kelley a psycholog Gustave Gilbert, pokoušeli proniknout do psychiky nacistických pohlavárů s pomocí obsáhlých rozhovorů, zjišťování IQ a Rorschachových testů osobnosti. Gustave Gilbert se domníval, že zlo v mysli válečných zločinců pramenilo z patologicky zvrácené psychiky. Douglas Kelley naopak považoval nacisty za obyčejné lidi, s jakými se lze běžně setkávat na ulicích a jejichž povahu utvářelo prostředí. Kdo z nich měl pravdu? Autor knihy, psychiatr Joel E. Dimsdale, je přesvědčen, že pravdu měl Kelley i Gilbert. Sám měl příležitost čerpat z odstupu šedesáti let a z výsledků rozvoje moderní psychiatrie, psychologie a neurovědy, a tak se ujal úkolu rozebrat z nového pohledu a podrobně povahu čtyř válečných zločinců: Roberta Leye, Hermanna Göringa, Julia Streichera a Rudolfa Hesse. Rudolf Hess se choval dostatečně bizarně, aby byl podezřelý z vážného duševního onemocnění. V anamnéze Hermanna Göringa nechyběla hospitalizace na psychiatrickém oddělení a závislost na drogách. Julius Streicher se mohl „pochlubit“ četnými policejními záznamy a jeho zvrácenost byla sebedestruktivní. Alkoholismus a poranění mozku vedly u Roberta Leye k těžkým depresím a aberantnímu chování…