Američan v Gulagu

Tahle knížka, to je naprostá bomba!! Přečetl jsem již docela hodně knížek o té strašlivé době stalinských procesů, kdy byli naprosto nevinní lidé zatčeni, a pak po promyšleném mučení (třeba formou naprostého nedostatku spánku) nuceni podepisovat vymyšlená doznání. Všechny knihy mají jedno společné. Kdo se dostal do soukolí tajné policie, ať už se v dějinách nazývala různě, nemohli být propuštěni. "KGB a spol. se nikdy nemýlí." říká vyšetřovatel i v téhle knize. Nesmyslná obvinění, výslechy, odpírání spánku, bití, minimum jídla, mrazivé, nebo naopak přetápěné, cely a následná absurdní doznání. Ti, kteří měli "štěstí," a nebyli za vymyšlené činy zastřeleni, skončili v gulazích. V nich pak přežili ti, kteří pro to měli fyzické a psychické předpoklady a k tomu velkou dávku štěstí. Tahle knížka Alexandra Dolguna patří určitě k těm nejlepším, které jsem o těchto příšernostech četl. Nechci tady popisovat děj. Autor to za mě udělal mnohem, mnohem lépe. Každý kdo se o podobné události zajímá, by si tu knihu měl určitě přečíst. Je fakt ZNAMENITĚ napsaná. Autor jejím napsáním splnil slib, který dal spoluvězni v gulagu. Jedině dodám. že rodák z New Yorku Alexander Dolgun přežil, neboť se jedná o neskutečně houževnatého a neskutečně psychicky i fyzicky odolného člověka. Takových je opravdu málo. Takže, mazejte si sehnat tuto knihu a v klidu svého obýváku, s kávičkou před sebou, si přečtěte tenhle neuvěřitelný příběh!!! (Jo, ještě na závěr, kniha byla vydána v roce 1975 a cosi předznamenala. Už tehdy Dolgun vypozoroval, že už tehdy, ve stalinských lágrech, panovalo mezi Rusy a Ukrajinci značné nepřátelství) A na úplný závěr. Jděte do háje se všemi předmluvami!!! K čemu to proboha je. Nepotřebuju se předem dozvědět, jak příběh dopadne. I proto je ze zásady čtu až na závěr.

"Téměř nikdo z těch, které jsem znal a kteří zemřeli nebo žili v Džezkazganu, se nedopustili trestného činu podle zákonů jakékoli země s demokratickým parlamentem a tradicí loajální opozice. Byli to nevinní lidé. Jejich smrt jsem považoval za vraždu, ať už je zabila, kulka, horečka, rakovina nebo zoufalství." Tahle kniha si zaslouží pořádný komentář, nevím, jestli to svedu, ale pokusím se. Knihu jsem dostala na Vánoce pod stromeček, protože o tomhle tématu ráda čtu. Vůbec jsem nezaznamenala tady na databázi, že by kniha vyšla. O této tématice čtu hodně a říkala jsem si, že nebudu mít slzy v očích, ale poslední stránky mě vyvedly z omylu. Jedná se o příběh Američana, který skončil v gulagu, více v popisu knihy. Za sebe musím říct, že se mi strašně líbil styl jakým kniha byla psaná, bála jsem se, že to bude moc literatura faktu, ale ne. Líbilo se mi jak autor popisoval, co dělal, aby se nezbláznil - měření, chození, zpívání... To mi přišlo, že v jiných knihách moc není, spíš se popisuje mučení. Taky se mi líbila nezdolnost autora v každém okamžiku v gulagu - jeho hledání práce, a ani když ji nerozuměl, tak se ji naučil. Je pravda, že papírová válka, která vznikla kvůli přestěhování do USA, mi přišla zdlouhavá, ale bohužel to tak bylo. Za sebe knihu doporučuji a jsem velice ráda, že jsem se k ní dostala a že ji mám v knihovně.