Altinbeşik

Knížka začíná přesně tam, kde skončila předchozí publikace (Cesty ke Zlaté kolébce: Expedice Taurus 89, 90, 92, 95, 97) – na služební cestě Evžena Janouška, kterému se podařilo po dlouhé pauze dojednat další průzkum jeskyně Altınbeşik v tureckém pohoří Taurus. Díky tomu se tu mohly v letech 2013-2016 uskutečnit další čtyři expedice s několika významnými objevy, které jsou ústředním tématem této knížky. Oproti minulým výpravám tu je změna. Turecké úřady si nyní vymínily přítomnost tureckých jeskyňářů. Až na čestné výjimky je zde o nich psáno s velkým despektem. Některé jejich příhody jsou úsměvné, z jiných mrazí (pád transportované tlakové lahve z výšky 40 metrů, skoroutopení Emreho, který, jak vyšlo později najevo, se v jeskyni potápěl vůbec poprvé). Další změna se týká obsahu. Oproti předchozí publikaci je převážná část textu tvořena přepisem expedičních deníků několika účastníků. A v tom vidím problém. Deníkové záznamy jsou asi pochopitelné pro ty, kteří lokalitu dobře znají. Pro čtenáře, pro něž to je subterra incognita, je podle mě tahle forma dost nevhodná. Navíc se tu hodně projevuje různá úroveň zápisků – od strohého textu Evžena Janouška (vyrážíme, vystrojujeme, mapujeme, spíme skvěle), až po dlouhé podrobné líčení Ondry Jägera. Ubylo i historek s místními domorodci, které zpestřovaly minulou publikaci. Naproti tomu je zde několik fantastických fotografií pořízených pro virtuální prohlídku jeskyně (viz https://vt.evzenjanousek.com/altinbesik/) a složená podrobná mapa celé jeskyně.