Alma Čarozpěv

Tento druhý díl plynule navazuje na předchozí a předpokládá čtenářovu znalost prvního dílu. Jsme tedy v 18. století, kdy je otroctví běžná záležitost a my sledujeme osud postav z různých stran barikád napříč kontinenty. Příběh ovládá především Alma a její rodina tmavé pleti, která byla vytržena z afrického údolí a teď k sobě hledají všichni cestu. Jsou tu pohádkové náhody postrkující příběh, ale i nečekané drtivé komplikace, což ho zase příjemně čeří. Zbožňuju, jak mě Timotheé mezi tím vším dobrodružstvím, které se na mě valí ze všech stran, vzdělává. Zeměpisně, v distribuci dovážených surovin, skladby posádek lodí, způsobu zpracování bavlny a v milionu dalších věcí. Ale především, tím stěžejním tématem otroctví brnká na tolik strun co mě dráždí - od ignorance k bezcitnosti. Pár světlých postav mi tu utužuje víru v lidství, ale jsou tu i ti, kteří způsobují tuhnutí krve v žilách. Když čtu jeho knížky, tak se kolem mě vypoukne bublina štěstí. Upřímně si nedokážu představit, ze někomu jeho příběhy nesednou. Postavy mají duši a příběh je grandiózní, protnutý reálnými charaktery-skutečnými historickými hrdiny. Je tu spousta věcí mezi řádky, naznačených, takových háčků, které tě autorovi přibližují a dělají z tebe kumpána v tomto příběhu a nejenom pozorovatele. I když je autorův Tobiáš srdcovka. Alma mi přijde dospělejší a odvážnější v nečernobílých profilech postav. Zkrátka nejmíň pohádkové čtení z jeho pera, nejvíc hmatatelné, bolí a to víc Almu miluju.

Chcete si nechat pohladit duši a zároveň si ji nechat rozdrásat? Pak se pusťte do čtení této nádherné knížky. - Druhý díl je mnohem akčnější, propletenější a o další postavy bohatší než ten první. Autor je velký kouzelník, který Vás naprosto očaruje. Velká škoda, že ještě nevyšel třetí díl.

Jak já se těšila na další díl Almy a už ho mám za sebou a teď ještě počkat na ten třetí. Takové to, kdy vás knížka pohltí a nechcete, aby skončila, ale zároveň přejete hlavním hrdinům, aby se jejich příběh nějak pozitivně uzavřel. Tak ještě chvilku počkat. A až dočtu třetí díl, budu stopro smutná, že už to definitivně skončilo. Alma je krásný příběh s několika hrdiny, které vítr rozfouká po celé zeměkouli a kteří se snaží najít cestu - cestu za někým nebo za něčím - a kteří zatím stále ještě putují. Čarozpěv je opojný, místy až magicky, přestože je vlastně velmi realistický. Fascinující je, že člověk má pocit, že čte pohádku a pak zabrouzdá v historii a zjistí, že ono to vážně tak bylo, že Timothée de Fombelle do dějin jen zapasoval svoje smyšlené postavy. Tedy některé z nich smyšlené. Takto jsem se třeba dozvědla o francouzské námořní výpravě lodí Buzola a Astroláb a jejich kapitánovi de La Pérousovi. Člověk toho vážně tolik neví. A já děkuji všem autorům, kteří si dají tu práci s tím, přiblížit jiným zase kousek historie a to navíc tak krásným způsobem a nádherným jazykem, jako to dělá pan de Fombelle.

Pere se to ve mně. Příběh je úžasný, velkolepý, rozmáchlý, cituplný, barvitý, napínavý, dobrodružný, částečně dokonce vychází ze skutečných historických událostí... Ale chvílemi už mě Timothée vyloženě štval s tím neustálým míjením se o pár minut nebo metrů. Já vím, že to je jeho značka, že takhle svoje příběhy staví skoro vždy, ale když vám to opakuje na několika stovkách stran v prostoru celé zeměkoule, začíná to být trochu k vzteku. Těším se moc na další díl, jen doufám, že tam tentokrát bude zase trochu víc kolibříků, svobody a znamení než těch proklatých náhod.

3,5* druhý díl u mě lehce ztrácí. jednak mi věčné osudové míječky o fous lezly solidně na nervy, taky přivádí na scénu nové postavy, místo toho, aby se podrobněji věnoval třeba bratrům, či otci. například bojovník proti otroctví mi přijde zbytný, protože otroctví je tu celou dobu velmi kvalitně zpracováváno a podáváno skrz samotný příběh. finální objevení zlata bylo nakonec docela nenápadné, na to, že jde o tak velké téma, do kterého bylo mnoho postav citově zainteresováno (já též), to jaksi prošumělo. cenu za nejlepší zápornou postavu získává majitelka plantáže. a Amélie mě baví svou nejednoznačností - na jednu stranu několikrát zakročila pozitivně proti bezpráví, na straně druhé má místo srdce kalkulačku, ee, chci říct počitadlo. ovšem se studenými, kovovými kuličkami.