Tohle je přesně ten typ detektivky, po které sáhnete náhodou, protože jste ji našli odloženou někde na polici nebo v knihovně. Takový průměr, který neurazí, ani nenadchne a děj se vám velmi rychle vykouří z hlavy. Tahle série se mou oblíbenou opravdu nestane.

Jakkoli nakladatelé této knihy na autora pějí ohromnou chválu, včetně (dle mého poněkud pochybného) oceňování, že napsal asi 600 knih (až 24 knih za rok!), pod nesčíslně pseudonymy, přeci jen jsou pro mne dnes už hodně zastaralé. Tahle je padesát let stará: není vlastně nemoderní (např. skupinový sex), je v ní mnoho násilí, zkorumpovanosti, ale nesedí mi ten styl včetně značného podílu z pouhých 164 stran o superintendatově rodinných poměrech. A krom toho, nakladatel se tedy nevyznamenal, když se dopustil tolika hrubek v interpunkci, především absurdního absolutního neoddělování vedlejších vět.