Aleš Brichta

„Čtení mi dalo hodně, abych byl vůbec schopnej psát texty. Ale hlavně mě to inspirovalo k nějakýmu způsobu uvažování a dávání věcí do souvislostí.“ „Život je svině, ale stojí za to ho žít. Co naděláš. To je prostě rokenrol.“ Jsem za tuto knihu rád. Konečně tak trochu dává fámy a výmysly na pravou míru. V knize najdete vysvětlení, jak Aleš Brichta o oko přišel, proč odešla z Arakainu Lucie Bílá a spousty další věcí, přes podnikání, krachy a vysvětlení, jak to bylo s Bum Barem na Florenci posléze na Palmovce, s Arakainem při jeho odchodu a spousty věcí ze současnosti. Prostě spousta „informací“, z nichž některé jsem se dozvěděl poprvé, právě v této autobiografii. Citát: V podstatě to, že jsem začal zpívat, byl výsledek mý lenosti. Uvnitř najdete spousty fotografií a další spousty příhod a střípků ze života tohoto metalového zpěváka. Pravdou však je, že systém vyprávění jsem zpočátku nechápal. Jedná se o to, že nejde vše postupně. Vždy se zadá nějaké téma a Aleš Brichta začne vyprávět od počátků až po současnost. Otočíte stránku, nové téma a zase od počátku... Ale potřeboval jsem jen pár chvil, než jsem si zvykl. Malá ochutnávka: Z jinýho soudku je třeba píseň Růže pro Algernon, ta je inspirovaná stejnojmennou povídkou Daniela Keyese, která patří k mým nejoblíbenějším a za kterou dostal cenu za nejlepší sci-fi povídku roku 1959. Když mu ji na sci-fi kongresu předávali, zeptal se ho spisovatel Isaac Asimov, kde přišel na tak geniální nápad, a on mu odpověděl, že až na to Isaac přijde, ať mu to poví a on toho využija k dalšímu psaní. Mimochodem v rozšířené podobě vyšla na tohle téma kniha s názvem Charlie. Já osobně musím přiznat, že Arakain s Alešem Brichtou jsem měl rád. Po jeho odchodu z této skupiny už je neposlouchám. Můj první koncert skupiny Arakain proběhl již někdy v roce 1984. V divadle Gong vystupovali ještě se skupinama Vitacit a (možná) Keks. Seděl jsem s kámošem až úplně vzadu a divili jsme se, proč ti fanoušci tak křepčí a řvou „HEJ – HEJ“. No a asi za měsíc už jsem stál mezi nima a řval taky. …...........................ZTRÁTY A NÁLEZY Kolikrát potkáš ...........................................Stále si hýčkáš svý svý starý nápady, …...................................ztráty a nálezy, sny co jsi ztratil, ….....................................sám občas nevíš, a lidi cos znal, …........................................kdo zaplní sál, proč se ohlížíš nedbáš …...........................co stojí potlesk zda svý zásady co bylo bylo ….........................na něm záleží co z něho vždyť život jde dál. ….................................zbyde a přetrvá dál. To co bylo nechává …................................Pro trochu peněz stopy nečekaný, …....................................slávy a úsměvů, to co bylo nedá spát …..............................jednou se ohneš chtěný i nevítaný, …..................................už nenarovnáš to co bylo odchází ….................................nejsi sám sebou vrací se z nenadání, .................................při vstupu na scénu, to co bylo nezmizí ….................................jak tohle smazat máš to spočítaný. …..................................se zbytečně ptáš.

V této knize se dozvíme mnoho ze života Aleše Brichty. Dozvíme se, kdy se narodil, kde žil, jak mu to šlo ve škole, jakou měl známku z chování, co studoval, kde pracoval, v jakých kapelách začínal, jaké měl životní lásky, ale i jakým způsobem přišel o oko, s kým se v životě potkal, kdo mu pomohl, kdo mu "házel klacky pod nohy", kterého fotbalového klubu je fanoušek a mnoho dalších informací. Jako fanynka rockové a metalové hudby jsem si moc ráda životní příběh Aleše Brichty přečetla a líbil se mi. Kniha mě zaujala nejen vizuálně, ale hlavně svým obsahem. Skvělá, barvitě, syrově napsaná autobiografie, doprovázená fotografiemi, je nejen pro "metalisty", ale může se líbit i fanouškům hudby jako takové.