Alenčina dobrodružství v říši divů a za zrcadlem

Existují takzvané srdeční záležitosti, které nelze hodnotit objektivně, poněvadž v dětství jsem těmto dílům propadl. Harry Potter, Lovci mamutů, Od andulky po žížalu (jo, vážně). A na vrcholu sídlí Alenka. Tohle není nějaká pohádka. Jak v předmluvě píše Švankmajer - tohle je sen jak ulitý. Charaktery se vynořují a ztrácejí, smysl vše postrádá, je to ujeté, fantastické, divné v nejlepším slova smyslu. Člověk s Alenkou prožívá vše jako sen. A teď ještě pomyšlení, že všecko tohlencto Carroll napsal v 19. století. Jéminkote. Alenka je průvodce jak dělaný - zvídavý, drzý, svérázný. Mnohem svéráznější jsou však figurky, které potkáváme. Vaněk, Kloboučník (Proč je havran jako psací stůl?) Falešná Želva, Hupity Dupity. Kočka Šklíba, která by uchvátila i nejvíce zásadového milovníka psů. Kandidátní závody Blbouna, mnoho skleníků na okurky, zimní chrousti živící se pivem a obrázkovými novinami, sídlící v odložených slaměných kloboucích. Hlava mi nebere, jak v tomhle někdo může hledat hlubokou myšlenku. Však se vše zmítá v moři nonsensu. Říše divů probudí ve čtenáři zvídavost, fantazii, imaginaci, představivost. Slovní hrátky jakosti nejvyšší. Tohlencto je kniha, u které doufáte, že ji vaše dítě našmátrá v knihovně a začne si v ní zaujatě listovat. A teď k překladům - kéžby se nějaký překladatel odhodlal přeložit Alice jako Alici. Ale nevadí. Četl jsem Císařův překlad a v podstatě nemám větších výtek, obdivuhodné na rok čtyřicátý sedmý (až na Čínskou Kočku - nutno uznat, že Kočka Šklíba je mnohokrát libozvučnější, případně množství přechodníků může být pro dnešního čtenáře rušivé, ale k bizarní atmosféře světa se mi to docela hodí). Žvahlav mi sedí znatelně více než Tlachopud. Jen ta Alice, to zamrzí, no. A teď k vydání od dybbuku - fenomenální. Nejsem knižní fetišista, ale krása střídá nádheru, fakt že jo. Doplnění básní a dopisů dětem. A zejména - Švankmajerovy ilustrace. Neexistuje patřičnější ilustrátor, byť se pojetí Švankmajerova smýšlení od Carrollova světa krapet liší. Ale ty koláže, pastva pro oči. Tak jsem si rozplývání neodpustil. Alenka je dílo univerzální. Doporučeno všem, vždycky, všude, nehledě na to, jestli jste lakýrník, kojenec nebo třeba Vaněk. Musel bych přepsat celou knihu, ale alespoň zde zlomky bžundy: „...a bydlely v hluboké studní –“ „A čím se živily?“ řekla Alenka, která se vždy velmi zajímala o otázky jídla a pití. „Živily se sirupem,“ řekl Plch po chvíli přemýšlení. „Tím se přece nemohly živit,“ poznamenala Alenka jemně; „to by jim bylo špatně.“ „To jim také bylo,“ řekl Plch, „velmi špatně.“ (s. 74) „Ale vždyť máte k sedlu připevněn úl – nebo něco jako úl,“ řekla Alenka. „Ano, to je velmi dobrý úl,“ řekl Rytíř nespokojeným hlasem, „jeden z nejlepších. Ale ještě se mu jediná včela nepřiblížila. –A ta druhá věc, to je past na myši. Asi myši odpuzují včely – nebo včely odpuzují myši, nevím.“ „Divila jsem se, nač je ta past,“ řekla Alenka. „Není příliš pravděpodobno, že by na koni byly myši.“ „Snad ne příliš pravděpodobno,“ řekl Rytíř, „ale kdyby přece přišly, já je nemíním nechat běhat, jak se jim zlíbí.“ (s. 214)

Dokážu si představit, co se ostatním na této knize líbí. Já jsem asi naladěna na jinou vlnu. Přišlo mi to jako mišmaš bez spojitostí, nebavilo mě to. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, vracet se k ní nebudu. Slabší průměr 2,5/5*.