Aktivní opatření

„Skoro každý chce mír a bojí se války,“ sdělil Levčenko americkému novináři krátce po své dezerci. „Proto KGB s použitím všech myslitelných nástrojů plánuje a koordinuje kampaně, aby přesvědčila veřejnost, že cokoliv Američané dělají, ohrožuje mír, kdežto veškeré kroky Sovětského svazu míru napomáhají … být pro Ameriku znamená být pro válku, být pro Sověty znamená být pro mír. Tak fungují aktivní opatření, onen druh černé magie, kterou v Moskvě vymysleli. Je tragické pozorovat, jak dokonale to zabírá.“ Dezinformace, slovo, které dnes patří mezi vůbec ta nejhojněji užívaná, možná dokonce nadužívaná. Ale co to vlastně je? Jsou to lži? Jsou to polopravdy a manipulace? A jak s tím souvisí pojem „aktivní opatření z názvu knihy? Sám jsem dlouho neměl jasno. Naopak jsem měl vždy dojem, že jasno má málokdo, že, navzdory vysoké frekvenci užití pojmu dezinformace, zcela chybí důraz na věrohodné a pochopitelné vysvětlení podstaty tohoto klíčového pojmu. Novináři zjevně často sami tápou, komentátoři se neshodnou, jednotná definice neexistuje. Dobrá, dost nářků, kniha „Aktivní opatření“ tento neutěšený stav významným a čtivým způsobem napravuje. Kniha je to obsáhlá. V zásadě jde o špionážní thriller, nebo spíš sbírku špionážních / dezinformačních povídek, přičemž jednotlivé povídky na sebe často plynule navazují. Klíčovou úlohu hrají zpravodajské služby, zejména jejich specializovaná oddělení zabývající se černým uměním aktivních opatření. Nejprve se autor v úvodu krátce velmi obecně zamýšlí, co jsou a nejsou dezinformace (např. nejsou to apriorní lži). Následují jednotlivé kapitoly, co kapitola to jedna dezinformační kampaň. Kapitoly jsou řazeny do souvisejících historických celků, kniha začíná ve dvacátých letech 20. stol., krátce po bolševické revoluci – souvislost je zjevná – popisem Dzeržinského operace „Trust“. Text dále pokračuje přes třicátá léta, přes období druhé světové války, poválečné uspořádání, špionážně nesmírně aktivní a atraktivní padesátá léta, dále přes zbývající část studené války, rozpad SSSR, přes nástup internetu, po současnost, události na Ukrajině, obsazení Krymu, první volba Trumpa prezidentem USA. Výklad končí rokem 2016. Operací je ohromné množství, čtenář má skvělou možnost udělat si detailní obrázek o tom, jak dezinformační kampaně fungují, jak funguje tento druh psychologické války, a nenechme se mýlit, válka to opravdu je. Za sebe bych vyzdvihl již zmíněná padesátá léta minulého století, nesmírně intenzivní psychologické soupeření mezi KGB a CIA; šedesátá léta a infiltrace a rozvrat tehdejších západních mírových hnutí – organizací bojujících za odzbrojení v Evropě – ze strany zpravodajských složek Východního bloku a napojení evropských levicových subjektů na tehdejší SSSR – a nemějme iluze, že to nepokračuje dodnes; a dále v posledku novodobé události kolem začátku války na Ukrajině, obsazení Krymu, záměrná destabilizace východní Ukrajiny od roku 2014 a pověstné trolí farmy. Autor v textu demaskuje mnoho rozšířených mýtů, které v minulosti – během studené války – kolovaly světem, např. téma neutronové bomby, nukleární zimy, nebo třeba legenda o původu AIDS v amerických laboratořích. Z textu je zjevný postupný, nezastavitelný neoddiskutovatelný růst převahy, schopností a účinnosti aktivních opatření ze strany dezinformačních oddělení tajných služeb Východního bloku, v čele s KGB, ale též Stasi, StB, a dalších. A naopak téměř úplný ústup západních agentur, zejména CIA, z bitevního pole psychologické války – zde snad jediná kritika, chybělo mi vysvětlení ústupu CIA, byť principiální důvody související s otevřenou demokracií naznačeny jsou. Převaha Ruska na tomto poli je strašidelná. Dnešní FSB a GRU nezapomněli nic, kontinuita zůstala zachována. Propracovanost jejich aktivních operací je téměř dech beroucí. Organizace, řízení, struktura, zapojení jednotlivců i skupin, od agentů v poli, od vědomé či nevědomé spolupráce, přes perfektně připravené mediální výstupy nejvyšších politických představitelů, přesně v souladu s cílem konkrétního aktivního opatření. Čtenář žasne, důsledky jsou děsivé. Rusko je dnes opět agresivní gangsterský stát. Co nejdůležitějšího si z knihy odnáším? Aktivní opatření, dezinformace, nejsou lži nebo prvoplánové manipulace, ani v nejmenším. Je to rozvrat, polarizace, zpochybnění, znejistění, demoralizace, demotivace, rozpad společenského konsenzu, narušení a rozklad jednoty, využívání chyb establishmentu a záměrné rozšiřování a prohlubování příkopů. Smyslem je zasít pochybnost, nejistotu, vytvořit pavučinu lží, znemožnit diskuzi a informovanou volbu, ztížit jakékoliv rozhodnutí, zahltit veřejný prostor protiklady, odcizit a rozklížit spojence, znejistět a oslabit společnost. „Divide et impera“. Jedna z klíčových myšlenek západního postmodernismu, „objektivní pravda neexistuje“, se sem dnes intenzivně tlačí z východu. Kniha je skvělá, čtivá, zábavná a monumentální. Perfektně vysvětluje jeden z rozhodujících fenoménů současnosti a tím splácí podstatný informační dluh. Dává možnost nahlédnout pod závoj černého umění tajných služeb. Závěrečná kapitola nazvaná „Filosofie aktivních opatření“ je zdaleka nejdůležitější. Dezinformace nejsou všemocné, účinnost opatření lze jen obtížně exaktně měřit, přesto je potřeba jim věnovat pozornost. Sám jsem kdysi naivně věřil, že proti dezinformacím lze bojovat pravdou, no nelze. Faktem zůstává, že se nacházíme uprostřed politicko-psychologické války a protivník je v tomto aspektu mimořádně schopný, nadmíru cynický, nelítostný a naprosto bezskrupulózní. Jednoznačně doporučuji všem. „Nejlepší a vlastně jedinou účinnou zbraní proti těmto léčkám je studium bohaté historie politických válek. Současnosti porozumíme (a zároveň se připravíme na budoucnost) jedině tím, že budeme věnovat pečlivou a vyváženou pozornost fantastické minulosti dezinformací.“