Akční týpek

Miluji Králíčkovy sebevraždy, Domácího zubaře i Sobecké prasátko, takže jsem do Akčního týpka vkládal velké naděje. A to byla asi chyba. Andy Riley totiž ve finále neudělal nic jiného, než že navázal na úspěch Dogmana Davea Pilkeyho, evidentně doufaje, že když může být populární něco takového, bude mít snadnou cestu k bazénu plného lehkých svlečen. Jenže co funguje tam, nefunguje tady. Samozřejmě z pohledu dospělého, vůbec se neodvažuji soudit, jak komiks mohou vnímat děti, ale předpokládám, že pozitivně – vozembouchy tu jsou, obří roboti taky a nějakého toho morálního poselství se též dočkáme, takže mise splněna. Jenže to celé působí hrozně uměle, kdy si nejste jisti, nakolik autor zápletku myslí vážně a jestli náhodou hned na další stránce nebude stržena opona a všechno se neodhalí v jiném světle. Naneštěstí nefunguje ani humor, ani absurdní zápletka – ne proto, že by to nebylo vtipné, ale čistě pro ten průhledný kalkul, který jsem za tím vším (dost možná mylně) po celý čas viděl.

Asi nejvtipnější komiks, který jsme s dětmi četli.