Aha! Takhle voní Praha!

Verše, které z všednodennosti udělají zastavení a zahloubání v údivu. Nerýmují se bezduše a nezařezávají přesně rytmicky, ale jejich záměrné nepravidelnosti jsou zábavné a udržují pozornost u jazyka. Pěkné.

Tahle knížečka pro mě byla příjemným překvapením. Současná dětská poezie bývá prvoplánová (aneb každý, kdo umí zrýmovat pes a les nebo láska a páska, má pocit, že může psát básně pro děti). Tahle není. (Nakoukla jsem do ní při zpracovávání novinek – a na rozdíl od jiné, plné banálních, kolovrátkových veršovánek, tuhle jsem neodložila, ale se zaujetím dočetla až do konce.) Líbí se mi spojení s Prahou, které z básniček tu více, tu méně vykukuje. A nečekané postřehy, ty mě přiměly si vzpomenout na verše Mileny Lukešové, ta se taky dokázala podívat na běžné věci neotřelýma očima. Zajímavé jsou třeba dvě básně zpracovávající návštěvu kina, každá ale z pohledu jiného ze sourozenců. Jak už to tak bývá, ne všechny texty mě zaujaly stejně, ale celkově je knížka určitě na pochvalu. (Jakmile se nám do knihovny zase vrátí, určitě si ji na chvíli zase uzmu pro sebe, abych si ověřila, že funguje i na podruhé.)