Agent orbulátoru

Zjistila jsem, že jsem druhý díl přeskočila, mám ale pocit, že to není (pro mě) velká ztráta, a do poslední části už nepůjdu. Přestože v knize, plné přátel i nepřátel, padouchů, spousty robotů a záhadných podzemních prostor i hlubokého oceánu, se pořád něco děje. Děti se určitě pobaví. Ale citátek si tentokrát dopřeju: V kuchyňských dveřích se objevila máma. „Williame,“ řekla a namířila na něj vařečkou. „Jídlo je na stole. A pro tebe to platí taky.“ Ukázala i na dědečka. „Já jsem robot,“ namítl dědeček. „Nepotřebuju jíst.“ „Stejně si k nám ale můžeš sednout,“ prohlásila máma přísně. „To je slušnost.“ :-)

Tahle série mě baví, přestože už dávno nejsem dítě (aspoň tedy věkem). Agent orbulátoru je zatím asi nejakčnější díl z celé trilogie. Autor opět drží čtenáře po celou dobu v napětí, takže čtete a čtete, až zjistíte, že je konec. Pěkné.