Agama vousatá

Draky jsem měla ráda už od dětství. Vůbec mi nevadilo, že se zpravidla "krmí princeznami", že chrlí oheň a nedají se ochočit... ve svých představách jsem se s nimi přátelila, létala na nich do cizích světů, jejich podobizny zvěčňovala na papír a velmi mne mrzelo, že ve skutečnosti si nějakého asi stěží ochočím. Jenže draci nepatří jen do pohádek a dávných legend: sice už nelítají, ale v různých podobách jsou rozšířeni po celé planetě a ty nejmenší vídáme i u nás. S agamou jsem se poprvé setkala - na studentské koleji. Můj tehdejší soused nebyl "zabiják" jako Bruce Willis v jednom ze svých filmů, ale trochu drsňák byl: z jeho pokoje se občas ozývaly peprné nadávky a přidušené výkřiky. Tak trochu v obavách z "domácího násilí" páchaného na jeho přítelkyni jsem jednou nesměle zaklepala na dveře... Otevřel mi ve chvíli, kdy zrovna plísnil - draka, živého draka, sice bez křídel, ale drak to byl! Nebo spíše dračice: spílal jí za to, že přestože ji pečlivě držel v izolaci, její Romeo si k ní nějak našel cestu - a zamilovaná Julie ho za tu lásku obdarovala snůškou vajec, z níž se vylíhlo pár nemluvňat. A tak jsem jejich kouzlu propadla také. Pomáhala jsem s krmením, chodila je hlídat, fascinovaně jsem sledovala, jak přibývají na váze a rostou a ta starost mne nesmírně bavila. Dočista jsem jim propadla a není divu, že brzy poté jsem si pořídila - samečka se samicí. Zvířata na koleji však byla striktně zakázaná a vrátní tehdy asi hodně přivřeli oči, když jsem dovnitř nenápadně "pašovala" obří terárium. S oběma "ještěráky" jsem pak zažila spoustu legrace i perných chvilek: genderový šok, když mi "Snoopi" snesl vejce a stal se tak "Snoopinou", zatímco z "Chytré" se vyloupl "Chytrouš"... píchání injekcí, když později zadržovala snůšku... drahé náklady na léčbu - co já bych pro ně neudělala! Jezdili se mnou vlakem jako černí pasažéři, brala jsem je občas i do knihovny, kde jsem pracovala a kde si je všichni oblíbili. Zvykli si na ně i naši psi - a bígl Money mi zaběhlého Chytrouše jednou i vypátral. Protože tihle ještěři, ti jsou na sluneční pohon: jakmile se v záři paprsků nabijí, vyrazí jak splašení a je těžké je pak chytat :-) Teď už mám jen samečka - a doufám, že mi ještě dlouho vydrží: starám se o něj, jak nejlépe mohu. Právě tato kniha, abeceda teraristy, mi s chovem hodně pomohla. Hesla řazené hezky od d A do Z: od Ahoj, tedy seznámení, odkud pocházejí a jaké další příbuzné mají, po Zákony, usměrňující podmínky chovu zvířat. Agama nepatří mezi chráněné a ohrožené druhy a není proto zařazena do seznamů těchto živočichů, chráněných Washingtonskou konvencí, tzv. CITES. Je poměrně nenáročná, ale přeci jen něco vyžadují: stabilní zázemí v teráriu, patřičné osvětlení a zachování teploty, pravidelný přísun krmiva, čisté prostředí... Za tu péči se mnohokrát odmění: žádné zvíře není hloupé a já věřím tomu, že Chytrouš mne rozeznává i mezi ostatními lidmi. Jakmile se totiž poblíž terária objevím, hned ožije - protože ví, že mu nesu nějakou dobrotu, nebo ho vyndám ven. Přeci jen je to "domácí mazel". A jak že to s ním mazlením je? Přidávám citaci autora: "Přestože nejsem příznivcem mazlení s plazy a heslo 'Plaz není hračka!' je často na místě, u vousatých agam bych udělal výjimku. Jsou to velmi klidná zvířata, která při normální manipulaci neublíží ani dětem, zvláště pokud jsou na manipulaci zvyklé odmala. tím se z nich stává ideální metodická pomůcka pro navazování kontaktu člověka a ještěra. Je to krok, který pomáhá k jinému pohledu na plazy. Pro nezasvěcené to pak není hnusné, slizké zvíře, ale něco nového, něco, co zasluhuje minimálně zamyšlení. Není prostor pro vytvoření strachu, odporu či dokonce fobie z těchto tvorů. Pouto, které se tak vytvoří, může v dítěti navíc probudit zapáleného chovatele nebo ochránce zvířat. K tomu musíme vzpomenout stále se pozvolna zvyšující počet alergických reakcí dětí na chlupatá zvířata, případně opeřence. U plazů, to znamená i u agam, takové nebezpečí nehrozí a pro alergiky je to bezpečná volba. Musím ale připomenout tuto poznámku. Nikdy nemůžeme mluvit o úplném ochočení těchto ještěrů. Jedná se o jejich přivyknutí danému typu manipulace. Stále mějme na paměti, že je to zatím pořád druh divokého zvířete, ne domácího."