Když jsem koupil na základě anotace knížku Kdysi, netušil jsem, že mě série o Felixovi tak zaujme. Když se krčila několik měsíců mezi knížkami, které jsem měl připravené jako dárek. Potom, co jsem přečetl Když, objednal jsem hned další díl - Potom. Když jsem přečetl Potom, psal jsem do nakladatelství, kdy plánují vydat pokračování. Když se začtete do Když, ocitnete se na cca tři hodiny kdesi v Polsku na sklonku války. Morris Gleitzman podobně jako v Kdisi a Potom seznámí Felixe s vrstevníky, ale i s dospělými soupoutníky. Vzhledem k všudypřítomné smrti nepřekvapí umírání blízkých, ale způsob, jakým se s ním Felix vypořádává. Zajímavý je motiv rodičovství. Potěší oddanost Richmal Cromptonové. Absence Felixovy průpovídky "Copak to nechápete?" nechybí. Felixův příběh je jako kompas. Těším se, jakým směrem se bude ubírat pokračování. "Příběhy nám někdy dávají naději." (s. 110) "Nic není tvrdší než diamant. Snad jen s výjimkou nacistického srdce." (s. 136) "Sny jsou jako příběhy. Máme je ze stejného důvodu, jako máme příběhy. Aby nám pomáhaly věci pochopit a srovnat se s nimi." (s. 204) "Moje kamarádka Zelda jednou řekla, že slzy slouží k oplachování lásky, aby nám nezatuchla." (s. 205)

Další skvělé pokračování. Už teď se těším na další díl...