Afghánský soumrak

Jedním slovem, alespoň za mne naprostá paráda. Velice poutavé vyprávění o působení našich vojáků na misích v Afghanistánu. Sem tam peprnější slovíčko mi vůbec, ale vůbec nevadilo ba naopak. Co hodnotím jako naprosto bezva je ilustrace knížky - to se opravdu povedlo. Líbilo se mi (pokud se teď nepletu), že nakladatelství vydalo ke knížce i nástěnný kalendář, který jsem okamžitě zakoupil. Chtěl bych na dálku poděkovat autorovi za tento příběh a poprosit jej, zda má v budoucnu ještě něco podobného v úmyslu vydat, tak ať to určitě udělá. Pane Maximiliáne děkuji Vám velice.

Knihu jsem si přečetla na doporučení známého. Musím říct, že jsem byla mile překvapena. I když se pohybuji skrz různé knižní žánry, vojenskou knihu jsem v ruce asi nikdy nedržela. Autor popisuje své působení na misi, jako příslušník 10. strážní roty, v Afghánistánu na základně Bagrám. To vše dělá bez příkras a humorně. I když jsem se musela prokousat některými zkratkami a na Googlu jsem si vyhledala nejeden typ zbraně (byla jsem fakt zvědavá a zase jsem o něco chytřejší ;-)), vůbec mi to nevadilo. Možná tip na to, co dát na závěr knihy - nějaký rejstřík zkratek a obrázkový atlas - pro nás ženy, nebo laiky, kteří toto neznají. To podstatné mi neunikalo i přes použitou vojenskou hantýrku. Těšila jsem se na každou kapitolu a knihu jsem rychle přečetla. Stříhala jsem tzv. "metr do návratu" domů autora i jeho spolubojovníků. V knize najdete i skutečné emoce a popis událostí bezprostředně po sebevražedném bombovém útoku atentátníka, který si vyžádal tři lidské životy českých vojáků - kapitola Černá neděle byla opravdu mrazivá. Knihu mohu jen doporučit. Rozšiřuje obzory (hezky popsáno, jak to na misi chodí), otvírá oči, zároveň je napsána humorně (přijde mi, jako bych poslouchala vyprávění kamaráda u piva) a bez příkras (popisuje emoce, přátelství, taky střety se zarputilými individualisty). Určitě to nebude má poslední kniha s vojenským obsahem, kterou jsem přečetla. Děkuji.