Kouzelný sob - Adventní pohádka

Máte rádi advent a s ním i čas spojený s knihou? Rádi by jste společně s dětmi strávili čas u nějakého pěkného příběhu, který by Vás doprovázel po celou dobu adventu až do Štědrého dne? Tahle kniha je pro to ideální. Adventní pohádka - Kouzelný sob je vánoční příběh v podobě adventního kalendáře s 24 uzavřenými kapsami. Každý den si otevřete s dětmi 1 kapsu/kapitolu, která Vás bude provázet až do Vánoc. Příběh je o Eliotovi, který žije se svými rodiči v domečku na kraji lesa, kde chovají soby. Přijede k nim na návštěvu jeho sestřenice Flora a hned po příjezdu se začnou dít divné věci. Jeden ze sobů je trochu jiný a to nejen na pohled. Kolem domečku a lesa se pohybuje záhadná osoba s ještě záhadnějším předmětem. Je to pohádka plná tajemství, záhad, sobů a hlavně Vánoc. Je to krásná pohádka, která Vás i vaše děti navnadí a zároveň zkrátí čekání na Štědrý den. Kniha je vhodná pro děti od 6 let.

Velké zklamání. Knížku jsem vybrala synovi k prosincovým narozeninám hlavně na základě vzhledu a nápadu (každá kapitola je po straně spojená a je potřeba si ji „rozbalit“) . A ty jsou na ní bohužel nejlepší. Vizuálně je kniha opravdu hezká. Pěkné ilustrace, obrázek s kmeny stromů, kterým začíná každá zapečetěná kapitola, velké písmo vhodné pro začínající čtenáře. Ale ouha, samotný text pokulhává. Začíná sice slibně, vezme nás k rodině chovající soby, což je jednak neobvyklé, jednak dodává jinak modernímu světu (děti hrají online počítačové hry, sestřenice přiletí na Vánoce letadlem z Afriky, kde žije...) nádech starosvětskosti (ta je ještě umocněna vánočními tradicemi). Bohužel se to propojení ale úplně nedaří. Příběh je dost slabý, nějakou invenci aby v něm člověk pohledal a kvůli nutnosti rozdělit ho na čtyřiadvacet stejných kapitol je natahovaný. Měla jsem pocit, že čtu pořád dokola. Děj by se dal shrnout několika větami. Navíc čtenář už od začátku velice dobře tuší, o co jde, pak se kolem toho patnáct kapitol krouží, aby si na konci s velkými fanfárami potvrdil... že to bylo přesně tak, jak čekal. Postavy proto vyznívají poněkud natvrdle, často ke všemu jednají nesmyslně. Děti mi chvílemi byly až protivné. Dost mi vadil i překlad. Jednak je nekonzistentní, co se týká použitých jazykových prostředků (vypravěč je kluk, který na jedné straně řekne, že je jeho sestřenice hustá, ale na druhé straně používá výrazy jako pohroužit se, nemohu a ukazuji), jednak mi vadilo neustálé skákání z minulého do přítomného času a v tom přítomném mi nesedělo použití dokonavých a nedokonavých sloves . Ani u syna knížka moc nezabodovala. Kvůli některým složitějším výrazům se mu docela obtížně četla (četli jsme společně, každý kousek a možná i to škobrtavé čtení negativně ovlivnilo můj postoj, třeba by to bylo trochu lepší, kdybych mu knížku jen předčítala). Nakonec jsme ji během adventu ani nedočetli a vrátili jsme se k ní o několik měsíců později. Je trošku smutné, že nejvíce potěšení mu přineslo roztrhávání kapitol, poté jeho nadšení citelně opadalo.