Adamité

Asi nejucelenější dílo věnující se nejradikálnějšímu křídlu husitské revoluce. Autor téměř detektivním způsobem sestavuje na základě záznamů z dávných letopisů příběh sekty, která by byla i na současné poměry značně šílená, ale zároveň je její důraz na individuální svobodu ve své době fascinující. Jukl se zabývá otázkou, zda vůbec nějací adamité existovali, jaký byl jejich vývoj a konec. Snaží se rozlišit, co ze zachovaných zpráv může být pravda a co je jen ideologickým nánosem majícím zdiskreditovat husitské hnutí ze strany katolíků nebo naopak obhájit Žižkův radikální postoj proti opozici. Přínosné na Juklově knize je, že na rozdíl od předchůdců zachovává objektivní odstup a nesnaží se adamitské učení nijak interpretovat v zájmu nějaké doktríny. Na druhou stranu se v knize neustále opakuje a někdy mám pocit, že knihu až uměle natahuje.

Autor sice hezky shrnul veškeré dostupné zprávy o tzv. adamitech, leč ve většině případů se jedná o zprávy značně pozdní a pocházející z druhé ruky. Poněkud zarážející je to, že kniha postrádá závěr.