Sbírka jednadvaceti povídek a jedné novely skotského autora. Jedná se o Welshovu druhou knihou, plnou „obrázků ze společenského života spodiny", v níž autor nezůstáváí nic dlužen své pověsti; jeho texty opět zkoumají temná zákoutí světa i duše. Ač jsou povídky tématicky rozdílné, mají společné dvě věci: Vypravěčem je zástupce edinburghské ulice, jehož mluva je děsivá, plná vulgarismů, siláckých výroků, slangových obratů, zkomolenin a patvarů, ale rozhodně není fádní a nudná. To proto, že je v ní obsažen humor, sice hodně černý, cynický a brutální, ale jak jinak pravdivě popsat skutečný život, který se taky s nikým nepáře? A pak pravidlo, že žádná povídky neskončí happy endem a že ještě nikdy nebylo tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř.