Abecední deníky

Sheila Heti si po dobu 10 let psala deníky, které pak vzala a rozložila na věty. Většinu vět vyškrtala a ty, které jí zbyly, upravila a seřadila podle abecedy – a takhle vznikla tato kniha. Velmi oceňuju celý ten nápad a experimentální přístup. Zezačátku jsem měla problém se do knihy začíst, protože jsem neustále přemýšlela nad tím, jak zněly věty v angličtině – protože potom přece musely být podle abecedy jinde. V češtině tedy vzniklo do určité míry nové dílo a ráda bych někdy nahlídla do původní verze (jen tak, pro srovnání). Každopádně se mi nedařilo začíst se do knihy ani později, protože jednotlivé věty na sebe nenavazují. Přesto ve mně kniha zanechala hlubokou stopu, a sice skrze jednotlivé věty samotné – působí syrově, nestále, trochu tajemně, opravdově. Sheila Heti umí psát a její slova jsou mi blízká. Možná proto jsem si četbu nakonec tak užila. ~ „Přítomnost zdůrazňuje všechny ostatní přítomnosti podobné téhle přítomnosti. Psaní se musí obětovat všechno. Psát o lidech pomalu, protože lidi se pohybují pomalu. Psát rukou. Psát s úplností celého bytí po zbytek svého života. Psát si ty svoje knížky je jediné, co dává smysl.“ (s. 142)