Nenaladil jsem se tentokrát na Skácelovy verše. V doslovu jsem se dočetl, že jsou tyto básně jeho posledními. Snad ještě neučesané, přesto vydané. Sbírka má lákavý titul, přesto jsem nebyl s to proniknout do líbivosti a dychtivosti slok. Závěrečné básně byly bohatší a pro mne melodičtější, nenašel jsem nicméně klenot, který by zazářil vášní a touhou. Poselství mají básně bezpočet. Přesto se přikloním k nižšímu ohodnocení, protože dřívější Skácelova tvorba mě vzala za srdce mnohem přímočařeji. Přesto ho považuji za velkého básníka.

První setkání se Skácelem. Je pro mě obdivuhodné, jak je každé slovo plné významu, až přetéká. Proto báseň může být kratíčká, a přesto řekne tak moc... A jsou i slova zoufalá a krutá jako když jestřáb střemhlav změní let a zaútočí na bílého drozda a měl jsi nám je bože zamlčet