A Year in the Merde

Pozor, obsahuje merde a spoilery! Vtipný příběh z Francie (Paříže) z pohledu angličana, který tam začne žít. Poslouchal jsem jako audio a věřím, že to knize přidává na humoru zejména v přímé řeči. Některé postavy byly namluvené ve stylu žalářníka ze Šíleně smutné princezny (To se dělá, ty šuligan, tady šmárat po zdi?) a docela jsem se zasmál. I když mám za to, že lidi nedotčení francouzštinou asi všechny fórky nepochopí. Líbil se mi styl humoru, přestože byl převážně založen na přehánění ( např. při byrokracii pro získávání dokumentu pro pobyt ve Francii: „Nechtělo se po mě nic víc, než jim přinést, pas, pracovní smlouvu, tři pasové fotky, poslední účet za elektřinu a oddací listy všech samic křečka, které jsem vlastnil od r. 1999 včetně, to vše okopírované na středověký pergamen. Une brnkačka. Cristine mi také sdělila dobrou zprávu: můžu si na to papírování vzít den volna. Hm, jak civilizované. ...) Anebo: „...Já že mám strach? Okamžitě ten sendvič vybal.“ Alexa vybalila druhou půlbagetu. Byl v ní sýr. Trochu rozteklý, žlutý a zavánějící. Marná snaha, musel jsem se odvrátit. ... „Je to reblochon,“ zamávala mi s tím před nosem. Nejspíš jede z těch nepasterizovaných sýrů, které jsou v Británii zakázané, nejspíš proto, že je, alespoň podle té vůně, seškrábali v kravíně z podlahy. Ale tohle mi přišlo docela výstižné – autor popisuje, jak poprvé snědl ústřici: „...Nebylo to vůbec nepříjemné. Jako když polykáte pocitronovaný slaný smrkanec.“ Mezi humorem, hledáním partnerky a líčením sžívání se s cizí zemí se postupně dozvídáme zajímavé a i skrytější prvky francouzské kultury. Třeba by mě docela zajímalo, jak vypadá to popisované pařížské pokrčení rameny. Ovšem další kulturní zvyklost mi přišla že je typická nejen pro Pařížany, ale i pro mnohé z nás: „Vztahům Pařížanů k práci už rozumím mnohem lépe. Z pracovního týdne se stala mírně iritující mezihra mezi víkendy. Páteční odpoledne pro mě nebyla ničím jiným než krátkým obdobím po obědě, v němž se především na internetu zjišťuje, jestli cestu na venkov neblokují nějaké dopravní problémy.“ A jeden význam slova merde!, zmíněný ke konci knihy, mne velmi překvapil. Celkově potěšilo, zábavná oddechovka. Asi si to někdy dám ještě jednou.

Na pobavení kniha není špatná, jen se vám tento druh humoru musí líbit.