A to je vlastně všechno

Mám výhrady k překladu. Nemohu posoudit jeho věrnost, protože neznám originál, ale bez ohledu na to mu lze vytknout následující: 1) výskyt velmi specifických, v běžné češtině nepoužívaných, velmi vzácných, nebo snad dokonce vůbec neexistujících slov (cásnout [po hubě]* (str. 374-5), zarýglovat, štajf, švácnout, "petronym" namísto "patronymum" (?!), zludračit, nicmochra, zkurvyparchant, kokrmúza, flink flonk (??)), případně čistě brněnských výrazů (tož, cyp, včil) 2) často nepřirozená větná skladba a v běžné češtině neužívaná a nepřirozeně znějící slovní spojení (příklad se najde téměř na každé stránce) 3) všechna ruská křestní jména jsou přepisována standardně, ale Matvej je systematicky překládán jako Matěj, což zní v kontextu ruských jmen zcela nepřirozeně a každopádně je to překladatelský nesmysl a chyba. Působí to na mě dojmem, že překladatel se snažil učinit překlad výstředním, jako by chtěl dodat na zvláštnosti obsahu, což je ovšem chyba (geniálně absurdní texty – ale samozřejmě ani žádné jiné – opravdu ozvláštňovat netřeba), a nebo aby, v horším případě, dodal na zajímavosti sám sobě. *navíc je toto slovo použito objektivně chybně: dle Trávníčka (nejlepšího českého výkladového slovníku) je cásati z něm. zeisen a znamená trhat, škubat. Jak lze někoho "škubnout po hubě", to tedy nevím. A rozhodně jsem toto slovo v češtině jakživ neslyšel. Proč nepoužít prostě slovo "praštit", "majznout" nebo jakýkoli jiný běžný ekvivalent? Jaký jiný to může mít smysl, než že se překladatel snaží ze sebe udělat intelektuála s ohromující slovní zásobou? Lidská ubohost a nízkost je nekonečná – a to je právě také jedním z ústředních témat Charmsova díla. [Teď jsem si našel, že pan překladatel Solařík je Brňák. Tím se vše vysvětluje...] Charmse opravdu miluju, ale tento nový a nutno říct špatný překlad mi bohužel radost z četby dost kazí. Ještě to řeknu jinak a zcela otevřeně. To, že je pan překladatel úplný idiot, je každému inteligentnímu čtenáři nepochybně zcela jasné už jen z jeho anotace na zadní obálce knihy, cituji v plném znění: "Souborné vydání Charmsových „dospělých“ próz v celém jejich panoramatu odhaluje autorovu ústřední tvůrčí polohu, totiž důsledný smysl pro nesmysl. Texty zároveň prozrazují paradoxní navigaci, kterou se Charms ve vnějším i vnitřním světě řídil. Poskytovala mu ji další pro něj příznačná poloha: čekání na zázrak. Čtenář a s ním vlastně i autor čekají na vyvrcholení, zdá se, že už k němu nedojde, jenže ono mezitím jakoby nic probíhá. Nepřichází v okamžiku, kdy se halasně projevují běžné literární pointy, nybrž v nehlučném záchvěvu čtvrtého rozměru..." Případně například z tohoto odstavce z doslovu: "Naskýtá se závěr, že nazírání absurdního světa optikou nesmyslu je koneckonců zcela ústrojným nástrojem jeho reflexe. Tento „světský“ náhled je nepochybně platný, ale není úplný. Hlubším základem onoho znevažujícího postupu bylo totiž autorovo zcela vážné přesvědčení, že lidsky uspořádanou logikou prostě nelze postihnout to, co je mezi nebem a zemí nekonečně proměnlivé a nezničitelné bytostné." Z těchto výžbleptů (že autor neovládá češtinu je zřejmé už jen ze spojení "ústrojný nástroj" – větší pitomost jsem opravdu dlouho neviděl) může něco pochopit možná leda tak mentálně cásnutý, šváchnutý a zarýglovaný Brňák, neboli zludračivší kokrmúza. Je to marné! Jinak je knížka, nebýt přeložena do speciální solaříkovské varianty hantecu namísto češtiny, skvělá.

Je skvělé mít konečně pohromadě v češtině všechny Charmsovy prozaické texty. Vřelý dík panu Solaříkovi za kvalitní překlad a nakladatelství Dauphin za vydání. Je to čirá radost číst a u některých kousků smíchy slzím.