Hledání přítomného okamžiku je ve své podstatě "obyčejný" příběh o lidech, kteří se vypořádávají s tím co zažili a co je zranilo. Vyprávěním se navíc prolínají prvky budhismu, ale rozhodně se nejedná o žádnou agitaci. Spíše je to o jiném přístupu k řešení problémů a k životu jako takovému. Obecně se mi kniha moc dobře četla a čtení jsem si užil. Jediné co mne mírně zklamalo byl závěr. Očekával jsem, že se jednotlivé části příběhu více prolnou a objeví se nějaké hlubší souvislosti. To se nestalo, což je podle mne škoda, protože závěr k tomu přímo vybízel. Hledání přítomného okamžiku považuji za nadprůměrnou knihu. Velmi dobře se čte a podle mého názoru v sobě nese skryté poselství o tom, jak je často obtížné vyrovnat se s tím, co vám život přinese a co často nemůžete ovlivnit. Knihu doporučuji všem lidem, kteří mají rádi "obyčejné" příběhy, které nám dávají nahlédnout do nás samých.

Námět zajímavý, ale vadilo mi, že téměř celý příběh udržuje čtenáře v jedné emoční rovině = všechno je tam špatně, zlé, smutné, jedno náročné téma střídá druhé. To se trochu změní v závěru, ale zase ten závěr samotný jako je jakoby bez pointy, nanejvýš vyšuměný do naděje. Chybí mi tam gradace příběhu. Linie Ruth tam byla příliš v širokém záběru a spíše taková vata.