A proto nejíme zvířátka

Nádherná knížečka. Kéž bych jako dítě měl takovou knížečku taky. Možná bych pochopil co to je hamburger dříve než ve 27. Celkem složité téma zobrazuje v krásném a citlivém podání. Užitečná výbava každého uvědomělého rodiče. Já ji dostal jako dárek na Vánoce, který mě moc potěšil :)

„[Prasata] se občas tulí tak těsně, že je těžké je oddělit.“ Otevírala jsem knížku s obavou, že v ní bude na dětského čtenáře příliš politiky. Ale není — a celkově mě mile překvapila. Kratičké texty vůbec nejsou banální, skoro každá věta nese zajímavý a citlivě podaný fakt o hospodářských zvířatech a jejich životě. Hádám, že většina z těch faktů bude nová i pro případné dospělé předčitatele. :) Čímž ostatně autorka ukazuje neveselou skutečnost, že vědomosti, které má průměrný dospělý měšťan o krávě, se zhruba dají shrnout slovy: „žere trávu, má rohy, bučí a dává mléko“. Nejvíc si cením toho, že knížka nemanipuluje, jenom vysvětluje a informuje. Dokáže spojit skutečnosti, které tolika lidem vytrvale unikají, jako že rybolov zabíjí také karety i delfíny a že koupí „obyčejné“ makrely financujeme všeobecnou destrukci mořského ekosystému. Tajit tyhle údaje před dětmi není fér, protože i ony jsou etickými aktéry. A jak bylo kdysi řečeno v nějaké diskusi: „Nesrovnatelně víc úsilí než výchova k vegetariánství stojí výchova k ne-vegetariánství. Je mnohem obtížnější přesvědčit průměrné dítě, že působit bolest praseti či krávě je v pořádku, než ho učit laskavosti ke všem živým bytostem.“ Doufám, že se tahle roztomilá, chytrá a citlivá publikace stane pro řadu dětí tím, čím pro mě bylo asi tak ve čtyřech letech „Prasátko Babe“ — počátkem bratrského vztahu k ostatním živým tvorům.