A pak listy zašeptaly...

Honza a Eva. Dva mladí lidé, kteří se potkávají na začátku války v Praze, a rozhodně ne za příznivých okolností. Ona je Židovka, on musel se svou rodinou utéct do Prahy. Eva velmi brzy poznává nenávist vůči Židům na vlastní kůži a právě Honza jí pomůže a schová ji. Oba se snaží bojovat nejen sami se sebou a se svými strachy, ale také proti zlovůli Němců. Bojují tak, jak v danou chvíli dokážou. Bude ale jejich boj něco platný? Románů z války vyšlo bezpočet a podle mě je to dobře. Na hrůzy, které se v naší historii děly, bychom zapomínat neměli. Tenhle román je ale přece jen trochu jiný. Příběh se neodehrává v koncentračním táboře, jak jsme u knih s touto tematikou často zvyklí, ale jeho velká část se odehrává vlastně v jednom domě. Mnohem víc než u jiných knih se dozvídáme o odboji, práci médií v této těžké době, o trestech za neuposlechnutí příkazů nebo o tom, jak moc může strach změnit lidský charakter. Velkou roli tu hrají osobní postoje, zrada, odpuštění a hlavně touha po svobodě, a to v různých významech tohoto slova. S Honzou a Evou se vlastně snažíme žít úplně obyčejný život a prožívat romantický vztah dvou mladých lidí. Chvílemi skoro zapomeneme na hrůzy, které se odehrávají za dveřmi. Jenže ony se pořád vracejí, ovlivňují každé jejich rozhodnutí a nenechají je pořádně vydechnout. Přesto oba stále věří v dobro a hlavně si uchovávají naději. A právě ta mi přišla v celém příběhu hrozně důležitá. Naděje je vlastně to, co drží postavy nad vodou ve chvílích, kdy už jim skoro nic jiného nezbývá. Bez ní by bylo všechno ztraceno. A tahle myšlenka se mi na knize líbila hodně. Postavy Evy a Honzy jsou podle mě výborně napsané. Oba mají bohatý vnitřní život, oba si procházejí šílenými traumaty a oba se snaží navzdory všemu žít dál a hlavně to nevzdat. Nejsou ale vykresleni jako dokonalí hrdinové. S některými jejich rozhodnutími jsem nesouhlasila, někdy jsem možná nechápala, proč jednají právě takhle, ale právě tím pro mě získávali na autentičnosti. Tím, že Honzu sledujeme v některých kapitolách také ve stáří, dostala jeho postava další rozměr. Vidíme člověka, který má za sebou celý život, ale zároveň v sobě pořád nese události, které prožil jako mladý muž. Tahle rovina mi ho ještě víc přiblížila. Zajímavě jsou zpracované i negativní postavy. Nejsou jednoduše jen zlé. Díky tomu, že dostávají vlastní kapitoly psané v ich-formě, máme možnost nahlédnout do jejich myšlenek a alespoň částečně pochopit, co je k některým rozhodnutím vedlo. Můžeme je soudit, můžeme je proklínat, ale někdy je dokážeme i trochu pochopit. Ne omluvit, ale pochopit. Protože doba byla šílená a lidé ve vypjatých situacích jednají jinak než za normálních okolností. A člověka při čtení nevyhnutelně napadne otázka: Jak bych se zachovala já? Kniha je velmi čtivá. Rozhodně nepatří k nejkratším, přesto mi stránky rychle ubíhaly. Jakmile se příběh pořádně rozjel, už jsem opravdu hltala jednu za druhou a chtěla vědět, co bude dál. Hodně mi sedl i jazyk autora. Kniha je podle mě napsaná moc hezkou češtinou a některé pasáže na mě působily až nečekaně poeticky. Zpočátku jsem si trochu zvykala na způsob vyprávění, kdy některé situace sledujeme z pohledu více postav a dostáváme se přitom hluboko do jejich myšlenek. Nejdřív jsem si říkala, co si o tom vlastně myslím, ale postupně mě tenhle styl začal bavit čím dál víc. Díky němu totiž jedna situace najednou nemá jen jeden výklad. Každý ji vidí trochu jinak, každý má svoje důvody a svoje pocity. A právě to mě do příběhu nakonec vtahovalo ještě víc. Bavilo mě také prostředí novin a odboje. Nenásilně jsem se dozvídala něco o tom, jak mohla v té době fungovat média, co znamenala cenzura nebo jak nebezpečné bylo zapojení do ilegálního tisku. Nedokážu posoudit, nakolik jsou všechny historické detaily přesné, ale jako součást příběhu to na mě fungovalo skvěle. Celkově mě kniha velmi mile překvapila. Čekala jsem další klasický válečný román a dostala jsem příběh pojatý trochu jinak. Není jen o válce. Je o lásce, strachu, odvaze, zradě, odpuštění, lidských rozhodnutích a hlavně o naději, které se člověk snaží držet i ve chvíli, kdy už mu skoro nic jiného nezbývá. Pokud máte rádi příběhy z válečné doby, ale chcete tentokrát nahlédnout trochu jinam než za zdi koncentračních táborů, určitě doporučuju k přečtení. Mě kniha zaujala svým pojetím, postavami i atmosférou a bavila mě až do poslední stránky.

“Papír má zvláštní vlastnost. Mlčí, dokud se ho nikdo nedotkne. A pak se k mlčení už nevrátí.” “A v tom okamžiku jsem pochopil, že domov není samozřejmost – je to něco, co může zmizet stejně rychle jako světlo, když se sfoukne svíčka.” Hlavním vypravěčem je devětasedmdesátiletý Honza, který vzpomíná na roky 1938-9. Spolu s maminkou a bratrem Pavlem opouští Městečko a stěhují se do Prahy. Tam náhodou narazí židovku Evu, která ho zaujme víc, než by chtěl a která získá postupně v jeho životě své místo. Dobře mu jde čeština a především psaní a tak se uchází o práci v novinách, kde mu to vyjde. Ale režim přitvrzuje a tak už není možné psát tak volně jako doposud a všechno prochází cenzurou. To se Honzovi, a nejen jemu, nelíbí a tak založí odbojový plátek Hlas Čech. Honza vypráví, jak to tehdy ve zmiňovaných letech bylo a jaká byla nálada. Další dějovou linku tvoří vyprávění Evy, která se skrývá u Honzy ve sklepě a pomáhá jim s novinami. Kolikrát si říkala, že by bylo lepší zemřít než zažívat hrůzy té doby. Honza zjišťuje, že období, kdy měl Evu schovanou ve sklepě, bylo paradoxně jedno z nejhezčích v jeho životě, aniž by se jí vlastně někdy zeptal, jak to sama cítí. Chvíli nám popisuje svůj pohled na zmiňované období také bratr Pavel a nebo jeho přítelkyně Katka či dokonce sousedka nebo jejich maminka. Může se zdá že je to jenom další příběh ze začátku války, ale pro mě byl jiný a to především díky komplexnímu pojetí té doby, tj. včetně známých historických událostí. Je to příběh plný emocí, bolesti, strachu, je o zradě, ale také naději, odvaze a o touze žít a přežít. Nikdo to neměl jednoduché a jak je vidět, důležitá byla vzájemná důvěra a podpora. Autor mě dokázal vtáhnout do děje a udržet si moji pozornost po celou dobu. Za mě je to silný příběh, který stojí za pozornost a kterou ocení milovníci historických románů.