A co bylo dál

Nádherná kniha, na kterou jsem narazil úplně „náhodou“, když jsem v městské knihovně prohlížel regál pro umělecké knihy, které čtenáři zrovna vrátili. A to bylo mé štěstí, protože blogy ani zprávy už léta nečtu. Otevírám knihu a vidím nádherné černobílé fotky částí obydlí. Těch starých staveb, které mají své kouzlo, a tak se mi moc líbí. A mnohé pomalu mizí. A začínám číst a text je výborný, chytá mě za srdce, jako od někoho, kdo nejen naplno vnímá tuto starou krásu a harmonii s okolní přírodou, ale zároveň i do hloubky ví a zná, jak tuto krásu udržovat, jak o ní vhodně pečovat. Čtu ty věty, a jsem okouzlen, jsem vtáhnut do příběhů. Do příběhů lidí, kteří umí se o tuto krásu postarat, a ponechat ji v původním stavu tak, aby vydržela i pro příští pokolení. Pan Girša má nádherný jazyk, a každá jeho věta je hutná svým významem. A samozřejmě některé termíny neznám, a není pro mě jednoduché si hned představit, jak popisovaná stavba vlastně vypadá. Dovolte mi osobní vsuvku. Ti, co před lety vystudovali náročnější technikou vysokou školu, mají nevyhnutelné jiný pohled na dlouhodobé fungování než někteří jiní, kteří se zajímají pouze krátkodobé cíle a okamžité uspokojení. Uvědomil jsem si, jak moc bolestivé a ochromující pro mě je, žít ve světě povrchnosti a rychlých zpráv. Dříve celé generace otců se učili řemeslu, živobytí, a věděli přesně, co se stane, když se něco až moc zjednoduší, ne udělá pořádně. Někdy to prošlo, ale někdy to mělo dramatické následky. A tak jde o hodnoty, a není vůbec jednoduché uhájit, co vlastně hodnotné je, a co není. A tato kniha mi na mnoha místa mluvila z duše. Děkuji pane Václave Girso!