Trochu mne mrzí, že autor honí moc zajíců. Ale zase by tam toho nebylo tolik. Až z toho mrazí - floridský guvernér nebo bývalý prezident, hnutí obnovy nebo jen zradikalizovaní republikáni a zhrzení bílí dělníci; hledači věčného života nebo vyznavači AI (tedy její současné rozšiřující se blábolivé (pardon, halucinující) podoby). Zase se autor ve své vizi společnosti za šest let od reality tolik neliší. Co my víme, co je v hlavách dnešních vizionářů Google, Microsoft, Apple. A ve startupech za jejich zdmi. Linie s historizující linkou a připomínkou Války s Mloky byla funkční, jednak prolnutím s oceánem a Floridou a jednak s pocitem marnosti pana Povondry (který znají jen čtenáři Čapkovy knihy), že už je vše ztraceno. Přesto mi to přišlo v něčem nedodělané, nedokončené. Ale otázky/problémy položené skvěle.

Zpočátku se mi to zdálo lehce dějově zkratkovité, ale s krásnýma myšlenkama. Ta rozpačitost se postupně vytrácela a nastala jen spokojenost. Každá z těch rovin příběhu byla neuvěřitelně přitažlivá. Tak se lišily, aby se dokonale doplňovaly. Budoucnost blízká - 2030 a pak skok do osmdesátých let komunismus-samizdat a následně protloukání v Americe před sametovou revolucí. Dostal mě ten kontrast dob. Především se připrav na řešení dlouhověkosti, nesmrtelnosti. Dýchá na tebe odbornost a jsi svědkem různých konkurenčních směrů v této oblasti. Vybíráš si strany. Přemýšlíš, jestli chceš svou mysl odpoutat od těla a tak žít navždy. Pěkně holka otevírá filozofické otázky. Nečetla jsem od autora bestseller - Kosmonaut z Čech. Takto jsem byla překvapena jeho stylem. Na jednu stranu strohé jednání postav a na tu druhou úžasně zapamatování hodné hluboké úryvky. Překvapilo mě to, čekala jsem oddechovou záležitost. V tom specifickém stylu psaní si nejde nevšimnout, že to pramení z původu autora. Do 15 let žil v ČR a teď bydlí v Brooklynu. Tím pádem části u nás i v zámoří dýchají věrohodností. Dokonale srozumitelně popsal tu vykořeněnost člověka v cizí zemi. A to dilema, kde je vlastně doma. Tahle knížka je nemilosrdná k lidské rase, ta budoucnost není růžová a za mě hodně, HODNĚ realistická. Rozladilo mě ale laxní přijetí dcery dlouho neznámé matky, která ji dala k adopci. To je má jediná nespokojenost.