Zajímavá kniha o zajímavém tématu, čtivá, jednoduchá, snadná na pochopení, vysvětlující, plná obrovského množství nezapamatovatelných detailů, historických faktů a lidských příběhů. Kniha se dobře čte, příběhy jsou skoro detektivní a rozhodně velmi zajímavé. Autor má dar vysvětlovat složité věci jednoduchým, mnohdy svérázným, způsobem a používá fascinující přirovnání. Značný dojem na mě udělal například popis složitosti genetického kódu demonstrovaný na větě složené z několika slov. Do jaké míry je zjednodušený popis přesný a odpovídající realitě samozřejmě jako laik neposoudím, zážitek ze získaných znalostí to však nijak neumenší. Co mě na druhé straně zarazilo, je relativní „stáří“ knihy, myšleno vydání originálu knihy věnující se oboru, který se mílovými kroky rozvíjí, zvláště v posledních letech, a kdy rok dva stará fakta jsou nenávratně překonána. Jakkoliv je kniha stále zajímavá, tohle považuji za chybu českého vydavatele. Dále mě zarazilo neustálé a opakující se autorovo nevědecké rozhořčení nad některými populárními fenomény současnosti, například genetickou genealogií. Má na to samozřejmě právo, netřeba však neustále opakovat. A samozřejmě, jako u mnoha podobných západních knih, mi poněkud nesedl silný progresivní světonázor a s tím související styl psaní, například okatě umělá, dnes snad povinná, kritika „rasistických“ postojů slavných vědců z minulosti. To rozhořčení není na místě a je otázka pro koho se to v knize opakovaně objevuje. Ať je to jakkoliv, rozhodně jde o podnětnou knihu a zábavné čtení, zájemcům o problematiku doporučuji. Zároveň vyzdvihuji zcela vyčerpávající komentář uživatele Witiko níže a doporučuji přečíst váhajícím.

Zpočátku jsem byl nadšený, jak je to čtivá, chytře i vtipně napsaná kniha, ale postupně se začaly vkrádat rozpaky. Především v první části knihy, která chce čtenáře seznámit s lidskými dějinami, jak nám je vyprávějí naše vlastní geny, jsem začal nacházet chybné nebo překonané informace (např. že anatomicky moderní člověk se začal z Afriky šířit před více než sto tisíci lety – ve skutečnosti se dnes uvádí cca o polovinu kratší doba), vzájemně se vylučující tvrzení (např. v kapitole o tom, kdy jsme jako Evropané získali mutaci umožňující trávit mléko i v dospělém věku), občas uniká pointa (např. archeologické doklady o konzumaci medu jsou v kapitole věnované trávení mléka jen proto, aby kapitolu mohla zakončit oblíbená snídaně, nebo proč?) nebo nit výkladu zůstává úplně nedotažená (v kapitole o bílé barvě kůže je nakonec jen letmá zmínka, že se do Evropy rozšířila z východu, ale kdy a proč právě odtud?)... Poslední hřebíček do ztráty důvěry pro mě byla věta, že "Keltové... jsou na severu známi jako Piktové, na východě jako Sasové". Co je to za pitomost? Ačkoli se autor snaží o velmi popularizační výklad, některým částem o podstatě genetiky jsem nerozuměl, i když uznávám, že to může být jen mým nedostatkem představivosti. Výsledně se mi jeví, že zajímavost tématu, snaha o čtivost a určitou dávku humoru tu až příliš převažuje nad informační spolehlivostí, přesností a někdy i srozumitelností. Druhá část knihy o nejrůznějších mýtech a stereotypech v souvislosti s genetikou (pro kterou máme, jak autor píše, přímo kulturně naprogramované nepochopení) je rozhodně lepší – např. kapitola o neexistenci "rasy" je mimořádně důležitá, protože spousta úplně obyčejných lidí to stále nechápe, aniž by nutně byli rasisté. Jednu výhradu bych měl na nakladatelství – takovéto knihy z oblasti evoluce, genetiky a původu člověka, které stárnou (jak sám autor píše) už ne v řádu měsíců, natož pak let, ale přímo týdnů, by se měly přeložit a vydat co nejdříve, nikoli pět nebo šest let po vydání... Pro čtenáře z toho vyplývá jediná rada – přečtěte si co nejdříve, romány snadno počkají a jen tak nezestárnou, ale u této literatury je třeba aspoň běžet za vzdalujícím se vlakem, když už se nemůžeme vézt ani na zadním nárazníku. A nakonec ještě jedna drobnost – opravdu by nešla vymyslet trochu nápaditější a chytřejší obálka? Dávám asi tak 70%.