Tak jsem se nechala po patnácté chytit za ruku a odvést do kouzelné vesničky Three Pines. A opět se nechala okouzlit atmosférou, propracovaním příběhu i postav, jejich přátelstvím a skvělým vypravěčským umem skvělé spisovatelky. Áá, málem bych zapomněla. Ona to vlastně byla detektivka :-). Tentokrát komornější, jednalo se o jediný případ, kde nic není tak, jak vypadá. Řeší se vina a trest i celý trestní systém, pochyby i pochybení při vyšetřování. Do toho trochu zase zlobí Gamachova minulost a jeho rozhodnutí přijmout místo, na kterém už v dříve pracoval. A aby toho nebylo málo, tak velkou roli hraje i příroda, která ukáže svou nadvládu nad tím vším. Velká spokojenost a těšení na číslo šestnáct.

I po patnácté se jedná o chytré, inteligentní čtení, které jsem si užila a vychutnala. Návrat do vesničky Tree Pines je vždycky jako návrat domů, do míst, kde to dobře znám a miluji, kde žijí lidé mě milí, známí, lidé, které mám ráda a v oblibě. Louise Pennyová nepíše jen detektivky, ale zároveň jsou to romány o životě, sounáležitosti a lásce. V patnáctém případu se řeší zmizení Vivienne Godinové, která je těhotná a týraná manželem. Ale je to vše opravdu tak ? Do mé vesničky se chci vrátit zas !