Dobrý člověk

Dobrým člověkem nazývá Němcové ve své vzpomínkové povídce "velkého českého vozku", pantátu Hájka, a jeho postavu kreslí tak, aby doplňovala další osoby povídky, poutavě a pravdivě líčící život vídeňských Čechů.
Přechody z prostředí do prostředí, přesvědčivé rozložení světel a stínů, krása jazyka, to jsou přednosti povídek tohoto svazku, v němž nad jiné jasně Němcová prokazuje kouzlo svého vypravěčského umění a hlubokého smyslu přo lidskou radost a utrpení.