Rozdělení Československa 1989-1992

Rozdělení Československa, jehož dvacáté výročí si v tomto roce připomínáme, vyvolalo svým pokojným průběhem obdiv mnoha zahraničních pozorovatelů, zvláště na pozadí právě probíhajícího konfliktu v rozpadající se Jugoslávii. Že nešlo v žádném případě pouze o poklidný rozchod, ale o proces s řadou dramatických politických jednání, občanského vzepětí i neočekávaných a nepříjemných důsledků pro občany obou nových států, ukazuje fundovaná práce předního znalce českých a slovenských moderních dějin.

Historik Jan Rychlík, profesor českých, slovenských a československých dějin na Univerzitě Karlově, vyučující řadu let také na Univerzite Mateja Bela v Trnavě, byl v době rozpadu Československa poradcem tehdejšího předsedy české vlády Petra Pitharta a dramatická jednání mezi slovenskými a českými politiky tedy sledoval z bezprostřední blízkosti. Díky svému dlouholetému zájmu nejen o slovenskou politiku, ale obecněji o otázky národa a nacionalismu v moderních evropských dějinách, např. v dějinách balkánských národů, spojuje podrobnou znalost složitých jednání s vhledem do podstaty česko-slovenského vztahu, pro nějž byla od počátku typická jistá disproporce. Zatímco Češi považovali společný stát za de facto stát český, za naplnění představy o české nezávislosti, pro Slováky byl od samého počátku jen jednou z etap na cestě k dosažení samostatnosti. Proces zániku Československa se odehrál sice pokojnou cestou, ale proti vůli většiny obyvatelstva a nikoli bez závažných následků pro běžný život, například obyvatel příhraničních oblastí. Kniha Jana Rychlíka na příkladu z našich nedávných dějin dokazuje, že otázky vztahů mezi národy a národnostmi zůstávají i v Evropě na počátku 21. století aktuální a hodné pozornosti, jak potvrzuje mimo jiné současný vývoj v Belgii, Španělsku či Velké Británii.