Palčivé léto

Život je ku..a nespravodlivý! Knihy Dobrovský mi zase raz poskytli knihu, ktorá mi môj pohľad na život obrátila hore nohami. Chcela som strhnúť pol hviezdičky za to, ako je kniha ťažkopádne napísaná. Ale viete čo? Po prečítaní to chápem. Pretože to akurát krásne zrkadlí tú ťažkú tému. Tú nespravodlivosť. Tú beznádej.... Miestami som naozaj cítila úzkosť, ako osobná kniha to bolo. Lebo toto je pohľad do ľudskej duše bez príkras. Do ľudskej duše naprieč ťažkými rokmi. Sledujeme Lucy od jej 15 rokov, keď sa celý jej svet točil okolo kamarátok. A ako ju budú vnímať, čo povedia a hlavne ako sa na ňu pozerá jej kamarátka Suzanna. Lebo áno, toto je príbeh o tom, ako si Lucy uvedomí, že je homosexuál. Poviete si, OK, veď vlastne o nič nejde. Nuž, ono sme ale v roku 1989 v zapadákove v Írsku. Kde sa všetko riadi tým, čo by na to povedal Boh? Čo by na to povedali susedia? Musíš byť presne taká, akú ťa chceme. Boh ťa chráň, ak budeš iná. Nuž. Toto je jeden veľmi dlhý monológ a vnútorné myšlienky Lucy. Lucy, ktorá má 15 a nevie, kto je, čo je. A zrazu zistí, že sa jej páči Suzanna. A ona k sebe cíti nenávisť. A zhnusenie. A mne sa chcelo plakať. Chcelo sa mi plakať z tých rodín. Ani jedno dievča z ich partie nemalo pekné detstvo. Ani jedno jediné nemalo milujúcu rodinu! A chcela som kričať a vraždiť, keď Lucyina matka na nich prišla.... Ona ju úplne odstrihla. Nedávala jej jedlo! Chápete to? Ako toto môžeš urobiť svojej vlastnej dcére! A potom sa mám čudovať, čo urobila Lucy? Po tomto!! Ja som ku koncu chcela kričať, plakať a bojovať. Proti tej nespravodlivosti tohto sveta.... Koľko ľudí urobilo to, čo Lucy? Koľko ľudí muselo zapudiť samých seba, aby vyhoveli svojej rodine? Svojmu okoliu a svojej komunite? Koľko ľudí radšej zabilo seba samých, len aby nepoškvrnili „dobré“ meno rodiny? A koľko ľudí to ešte bude musieť urobiť? Prosím vás, spamätajme sa všetci do radu. A zamyslime sa aspoň chvíľu nad sebou. Naozaj nám záleží viac na názore ostatných ako na šťastí vlastných detí? Ak je odpoveď áno, vezmite si túto knihu do ruky a pozrite sa, čo to s tým človekom dokáže urobiť. Dúfam a pevne verím, že zmeníte názor. Za poskytnutie knihy v rámci recenzie ďakujem Knihy Dobrovský. IG: storytimewithpetra

Tuto knihu jsem si vybrala pro její silné téma, které se věnuje zakázané lásce, tajemství, trápení. Knihy s náročnými motivy čtu moc ráda, protože ve mě zanechají širokou paletu emocí a není to jen “přečteno, jdu na další”, nutí mě chvíli si je v sobě uchovat a zpracovat. Palčivé léto je taková upřímná a bolavá sonda do duše ztrápené dívky nepochopené těmi nejbližšími a bojující sama se sebou. Nacházíme se na začátku 90. let v malém irském městečku, kde žije patnáctiletá Lucy se svou silně věřící rodinou. Ta od Lucy očekává klasický životní scénář-partner, svatba, děti, vnoučata, zůstat v rodné hroudě. Jenže Lucy zjišťuje, že tento život ji není blízký a k tomuto poznání ji pomůže kamarádka Susanna, k níž Lucy cítí něco mnohem hlubšího než-li pouhé přátelské pouto. Postupně se tedy jejich kamarádských vztah promění v lásku, kterou ale musí skrývat před okolím. V tomto bodě kniha ukazuje svou největší sílu, rozpor mezi chtíčem a chutí postavit se za své já proti potřebě chovat se příkladně, podle očekávání nábožensky založené rodiny a strachu z odsouzení. Ačkoli kniha splnila má očekávání co se týče námětu, nějaké výhrady bych k ní měla. Je napsaná tak těžkopádně a opravdu se mi nečetla lehce, prvních pár desítek stran jsem se vůbec nemohla začíst a naladit. Přišla mi také celkem zdlouhavá, pomalu se posouvající děj, hodně stále se opakujících vnitřních monologů. Na druhou stranu to umocnilo takový ten pocit beznaděje a úzkosti, který prožíváte s hlavní postavou Lucy. Patrně to nebude kniha, která sedne všem čtenářům, ale ti, kteří se nenechají odradit obtížněji plynoucím dějem a specifickým stylem vyprávění, dostanou příběh napěchovaný emocemi.