Zimní válečníci

Průběh vojenského střetnutí nazývaného "Zimní válka" vylíčil autor naprosto autenticky - tedy drsně, syrově - bez příkras a dokonale. Vše, co se v románu odehrálo, je podle skutečnosti čerpané z archivů a dochovaných zápisků skutečných účastníků boje. Finsko bylo nevinnou obětí a zároveň vítězem - ukázalo Rusům, jak se vede válka. Mladá země (tehdy teprve 20 let samostatná) se díky válce sjednotila. Sovětský svaz nikdy nepřiznal celkové ztráty mužů, ale šlo řádově o statisíce. Chabé výkony Rudé armády ve Finsku byly tak příčinou, proč Němci úspěšně (po změně plánů) zaútočily na oslabený Sovětský svaz během operace Barbarossa, které se Finsko aktivně zúčastnilo. Teprve později se přidalo na stranu Osy. Ale to už je zase jiná kapitola historie. Rusové také používali výbušnou munici (zranila Sima H. legendárního odstřelovače), kterou sami v "petrohradské deklaraci" zakázali v bojích používat. Jejich zášť, zloba a nenávist se ukázala i pár hodin před vyhlášením příměří jasně znějícím rozkazem: "Nesmí se vracet žádná munice - postřílet co nejvíce Finů během 24 hodin..." "Válka často přichází nečekaně a dokud nepadne první mrtvý, nikdo neuvěří, že vypukla." Mrazí mě ještě teď po dočtení skvělé knihy, jak se vše neustále opakuje...