Cesta kostí

Mám rozečteno fakt spoustu knížek, některé mi na stole leží chvilku, jiné mi tam naopak leží o dost déle. Cesta kostí je ten druhý případ. Hrozně se mi na první pohled líbila obálka a i anotace, protože vikingové? To prostě ve fantasy musí fungovat! Jenže jsem už nezapočítala to, že je to první díl série Knihy popela a víme, jak to s prvními díly sérií je… . Hlavní postava Silla je zajímavá hrdinka, která ale leží v žaludku královně, která se jí chce zbavit. Po smrti otce se Silla vydává na Cestu kostí - a to není žádná sranda. Je to dlouhá cesta, kde je spousta smrtelného nebezpečí. A pak se objeví družina Krvavá sekyra, ke které se přidá, ale pořád potřebuje být o krok napřed… . Silla je perfektní. Jakože pro takovou knihu, naprosto skvělá. Stačí několik málo stran a je Vám jasné, jakou husťačku před sebou máte. Ani snad nešlo jí nefandit. Je skvěle popsaná a i když je na začátku startovací laťka vysoko, ona i tak dokáže opravdu překvapit. I v rámci příběhu se vyvíjí a k dokonalosti chybí snad jen romantická linka…a ta se taky najde! . A proč mi kniha ležela rozečtená tak dlouho? Protože je to něco jiného, než jsem za poslední rok četla a naskočit na novou vlnu bylo prostě náročnější. Zároveň je celý svět úplně nový, věnuje se tu hodně prostoru popisům a spousta věcí je tu tak jako nakousnuta a je jasné, že čtenář bude potřebovat další díl hned. . Asi půjdu i do dalšího dílu, jenom si budu muset dát rereading, abych si všechno pěkně spojila. Za mě ale tohle bylo velké překvapení, které je po delší době konečně originálnější a jsem zvědavá, jak to celé bude pokračovat. . Za knihu v rámci spolupráce moc děkuji Albatrosmedia.

Vikingská fantasy říznutá nádechem Karkulky? To chceš číst! Nejen že se mi líbil netradiční způsob zpracování fantasy světa a vikingů, ale sedl mi i styl psaní autorky. Opravdu velká část knih je právě o cestě kostí a já se nepřistihla ani jednou, že by mě tohle “putování” nudilo. Naopak. Chci tu vyzdvihnout hned několik věcí: - v knize se vyskytují lístky skjoldu a mně je moc líbila jejich úloha v knize i to jak to autorka uchopila. Charakteristika lístků symbolizující drogy našeho světa i to jak s tím postavy pracovaly. - Nedokonalé ženské hrdinky (autorka teda mohla dát něco i mužským postavám, ale budiž). Ať už to bylo téma prostetiky, vady sluchu nebo jen to, že hlavní hrdinka prostě není zkušená ani válečnice ani milenka, ale učí se a její vývoj je pozvolný. Prostě po měsíci výcviku nejde s armádou do boje, jak to občas v knihách bývá. To všechno knize dávalo bohatší rozměr než jen téma romantasy se smutem. - A naposled chci vyzdvihnout bandu Krvavé sekery. Taková rodina co se našla. Navenek drsňáci, spolu ale bobíci co se rádi pošťuchujou. Miluju je. Co mi strašně nesedělo, bylo časové určení. Autorka nepoužívá roky, ale zimy. Třeba “zažil už 20 zim”. A pak tam střílí minutami a hodinami. “Odjíždíme za 20 minut.” Jo fakt? Vy svítíte svíčkami a pochodněmi, ale hodinky máte? Chvilkami mě to bilo do očí a je škoda, že tohle autorce uteklo. A potom mě trošku mrzela jedna scéna, která by mohla mít skvělou dohru, ale nakonec nebyla nijak rozvedená. (Ačkoli série má ještě minimálně další 3 díly, tak se možná dočkám dohry). Ovšem to je tak jediné, co bych knize vytkla, protože jinak byla vážně skvělá. Vývoj postav, děj, romantická linka a její vývoj. Skvělý! Doporučuju! Za poskytnutí knihy k recenzi v rámci #spoluprace moc děkuju @humbook @humbookblogeri #humbookblogeri