Na Ullově prahu

Nakolik jsou mi tyto žánry vzdálené, podívat se na druhou akci majora Crosslanda a jeho "party podivínů" bylo potěšením. Oproti prvotině Za sloupy Héraklovými došlo k několika změnám, přičemž ta nejmenší je mrazivý sever s tajemnou nacistickou laboratoří, což je samo o sobě lákavé prostředí. Tohle Třetí Říši nějak zvráceně sluší. Zatímco v prvním dílu byla skutečná vojenská operace nedílnou součástí dějové linky, tady operace Claymore probíhá spíš na pozadí a ještě vedle. Možná bych si troufal říct, že díky tomu oddělení děj plynul přirozeněji a nepůsobil šroubovaně, jak se občas zdálo v první knize. Hlavní akce Na Ullově prahu je tedy víc věnována právě Crosslandovi a spol. A že se toho na zasněženém severu děje zatraceně hodně. S úsměvem jsem jako nefanoušek sci-fi navrch dostal hmyz, což je živočišný druh, který opravdu nesnáším. Za ono malé trauma jsem byl nicméně odměněn naprosto skvělou dobrodružnou jízdou s nejedním překvapivým zvratem. Stránku za stránkou jsem hltal a prodíral se sněhem i ledem ve společnosti, v níž pro mě osobně začíná velmi výrazněji zářit především dvojsečný Morrow alias Orobas a také naprosto skvostná golem(ka) Sachel. Náckové, jak je správné, po troše úvodního respektu zaslouženě dostávají úder do mozku jako ty Vilsaintovy zombie. Vynikající ozdobou je pak znovu námořnická honička a bitka. Co se mi na Crosslandových dobrodružstvích počíná líbit, je ten styl místy připomínající Stevensona či Haggarda. Na to dobře slyším. Jakubu Maříkovi se daří velmi vkusně nakombinovat spoustu věcí dohromady. Tak aby to nevypadalo příliš šíleně, fungovalo to dohromady a čtenáři nabídlo pár velmi zábavných odpolední. Vzhledem k tomu, že se chystá celá série, mohu si s druhým dílem plně přiznat, že poprvé se zaměřím na českou knižní sérii a ještě z literární oblasti, kterou jinak obvykle obcházím velikým obloukem.