Čarodějnice z Frývaldova

V roce 1622 obviní Barboru její vlastní muž z čarodějnictví a je upálena. V současnosti po jejích stopách pátrá spisovatelka Sára, která žije z s manipulativním partnerem. Ač ženy dělí dvě staletí, zjišťujeme, že ženská svoboda je v lecčem stále podobná. Ženy, které žijí každá v úplně jiné době, ale přitom jsou si v mnohém až tak podobné, i když se to třeba na první pohled nemusí zdát. Mě samotnou neoslovila kniha úplně hned, ale potřebovala jsem si ji po dočtení ještě nechat trochu uležet v hlavně a pak mi to vlastně přišlo skvělé. Je to čtivé a má to spád. Je to znepokojivé a nutí přemýšlet. Díky kapitolám ze současnosti to působí neskutečně reálně. Nevím, co mi ještě více chybělo, abych se do příběhu více ponořila. Kniha rozhodně není špatná, přečetla jsem si ji se zájmem, přemýšlela jsem nad ní, ale ještě pomyslné „něco“ jsem tu nenašla.

Bylo to mé první setkání se spisovatelkou a jsem na rozpacích. Podle anotace jsem očekávala víc. Kniha mi připadala nedotažená, jako kdyby klouzala po povrchu. Dvě dějové linie mohly být rozpracované podrobněji. Vím, že v dnešní době je moderní psát o polyamorii, ale tady je hrdinka mladá naivní holka, která je vlastně zneužita starším partnerem. Historická linie knihy napodobuje knihu Kladivo na čarodějnice, je to takové " vykrádání" mé oblíbení knihy. Konec byl překvapením, asi proto aby spojil dvě odlišné doby, alespoň tak jsem si to vyložila.