Čarohedvábná nevěsta

Dnes to asi nebudu nějak sáhodlouze okecávat, ale popravdě jsem se divila, že jsem na tuhle knihu na bookstagramu u ostatních vůbec nenarazila. Čím to asi je? Pojďme se na ni společně podívat.. Já osobně jsem z ní docela na vážkách. Moc se mi líbil autorčin nápad, protože nic takového jsem ještě nečetla a přijde mi to docela originální. Že z vlasů čarohedvábnic se utkávají kouzelné předměty. Jenže jsme se o tom tedy moc nedozvěděli. Až ke konci zase odbouchla bomba plná tajemství, která něco málo odhalila, ale více se asi dozvíme v druhém dílu? To jsem si taky nezjistila, hups. Myslela jsem, že je to konečně taky jednou stand alone. Tak nic, jen na to upozorňuji radši i vás. Zpět k tématu magie, jak jsem zmínila, jsou tu dost velké mezery, kdy prostě nechápete jak to má fungovat. Zápletka šla dobrým směrem, jenže ne dotaženým. Užívala jsem si části, kde hlavní hrdinka Lovett vyšetřovala záhadnou smrt sestry Eliota Leara. To jsem četla s nadšením, co zase zjistíme! Stejně tak Hrdosil, což by některým mohlo částečně připomenout Selekci od K. Cass, ale s jedním zásadním rozdílem, pokud jsem to dobře pochopila. Osobně mě na Lovett štvalo jak všechno házela na hlavu Eliotovi (ten tedy taky nebyl upřímný a částečně si její hněv zasloužil), ale občas jsem si říkala, ať jí kruci pořád jen neustupuje. Nevím, něco mi u něj scházelo. To i ten Noé byl v kde čem zajímavější. Sečteno podtrženo bych řekla, že je to takové neurazí, nenadchne. Ale určitě si najde své čtenáře.

Pozn. Knihu jsem dostala v rámci spolupráce od nakladatelského domu Albatrosmedia, za výtisk k recenzi děkuji. Moje dojmy, pocity a postřehy ze čtení: Čarohedvábná nevěsta byla velmi příjemným překvapením! Chvíli mi však trvalo, než jsem se začetla. Začátek mi přišel nudný a takový "nemastný neslaný". Ale jakmile začal Hrdosil a Lovett se vrhla do vyšetřování Opheliiny smrti, rozjelo se to a začalo mě to neskutečně bavit. Koncept magie je zde originální, čarohedvábí, hedvábnice, jejich Umy a čarodějové Tkalci, to bylo skvěle vymyšlené! Přiznávám, že mě tedy nejvíc bavilo to samotné "vyšetřování", jednotlivé zkoušky Hrdosilu mě moc nebavily. Vedlejší postavy mi přišly šablonovité, ale zajímavé. Nejvíc prostoru přirozeně dostala postava Lovett. Ta mi většinu času přišla sympatická a fandila jsem jí. Romantická linka tu má taky své místo, ta mi to však místy kazila, přišla mi trochu "nepřirozená". (Nejedná se o romantasy s explicitními spicy scénami.) Ale ten konec? Nutně, nutně potřebuju další díl! Něco z toho jsem čekala, ale ne vše... Jsem zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet, tenhle příběh má rozhodně potenciál. Akorát moc nerozumím Lovettinu závěrečnému uvažování, snad se to nějak vysvětlí. A ocenila bych větší náhled do tamní politiky a skladby společnosti. Hodnotím 4/5 a doporučuji všem, kdo rádi originální magii a příběhy na způsob Selekce, kdy se skupina nápadnic či nápadníků uchází o něčí srdce a s ním spojené výsostné postavení. Věkové doporučení: 15+ (moje), 14+ (nakladatel).