Ve vlnách času

Nádherný příběh, který jsem si neskutečně užila. Postavy se mnou žily celé dny, neustále se ke mě vracely, přemýšlela jsem o nich, jejich volbách, rozhodnutích a prožitcích. Jak bych se zachovala já? Jak bych tohle přijala já? Celé je to navíc skvěle vystavěné, není to prvoplanovitě chronologické, což překvapivě zajímavě funguje. Chvíli jsem si říkala, zda mi něco nechybí, jestli jsem něco nepřeskočila, protože vás to rovnou vrhne do šťastného vztahu a takhle easy to přece být nemůže, ne? A tahle scéna by přece měla být na konci, o čem bude dalších 200 stránek?!... Jenže ono to tak má být a po dočtení to do sebe všechno krásně zapadne. Je to nápadité, skvěle propracované, toulání Prahou začátku 20. století jsem si neskutečně užívala, stejně jako objevování Britských ostrovů. Navíc dvě silné love story v jednom balíčku. Maličko víc se mnou zahýbal příběh Adama a Ley. Jsem nadšená, mám after-reading kocovinu a vůbec nevím, co teď se svým životem. Respektive - jdu si znovu přečíst první část, protože teď to bude klikat a některé poznámky budou získávat úplně jiný rozměr.

Začnu tím, že jsem na základě anotace neočekávala šílenou romantasy... naopak jsem moc nevěděla, co vše si pod “prastarou magií” mám představit... ale na druhou stranu jsem byla zvědavá, protože mi svým způsobem anotace připomněla titul Za hranicí času. Tudíž jsem byla zvědavá, jestli dostanu podobný příběh, nebo ne... Ale začnu tím, že zmíním, co se mi líbilo: - prvky na obálce - zejména ty trojité spirály/vlny na obálce jsou důmyslně zakomponovány a líbí se mi, že musíte knihu naklánět, abyste je spatřili. - naturalistické popisy historických (zejména válečných) okamžiků - není to sice styl alá Zola, ale nejednou máte opravdu pocit, že jste se ocitli na místě a prožíváte to, co ty postavy. Ale abych zase milovníky historie neuvedla v omyl, tak autorka nám skrze ty události chce zprostředkovat co postavy během takových okamžiků prožívaly a jak určitá (traumatická) skutečnost ovlivňuje to, jaká rozhodnutí činíme. - dvojí metr - co si mohl dovolit kdysi muž, co NEsměla naopak žena - snaha zachytit dobovou/místní mluvu v dialozích A nyní se přesunu k tomu, co mi čtení komplikovalo: - první část = zbytečná omáčka - bez mučení se přiznám, že celá první část mě nebavila, protože autorka několik měsíců proletěla rychlostí světla. Vše je velmi přímočaré, zkratkovité. Autorka nám nedává možnost postavy poznat, ale rovnou nám “vnutí” nějaký koncept. Je to škoda, protože je to celé tak umělé, že to nepůsobí jako vyprávění, ale slepenec, který funguje jen proto, že na to přistoupíme. Přitom mnohé scény by si zasloužily, aby měly více než tři věty. - druhá část - to, co se dozvíme nejprve stručně, tak si následně projdeme velmi podrobně. Tady naopak “jedna z vedlejších postav (bratr)” přebírá prim a úplně zastíní ostatní linky, protože to, co bychom měli dostat v první části, tak se děje dále a u úplně jiné postavy. Je to kapku matoucí a po chvíli vlastně zapomenete, že je tu Edith a Kieran, protože ti hrají druhé housle. - třetí část - sice dostaneme (svým způsobem) šťastný konec, ale opět musíme “přetrpět” ten splašený a “nedokončený” styl vyprávění, který už známe z první části. Shrnuto, podtrženo... kniha jako taková je a zároveň není čtivá. Kapitoly mají přiměřenou délku, ale způsob vyprávění je takový... jako bych četla rukopis - ne hotovou knihu, takže bylo fakt těžké se prokousat “úvodem”. Jakmile se dostaneme do druhé části, tak tím, že je to přelet několika staletími, tak nedostatky z první části tady tolik nejsou rušivé. Ale jakmile se ocitneme zpátky v realitě, tak to jde zase z kopce. Postavy mnohdy nejednají úměrně ani svému věku, ale ani postavení, či zkušenostem. Prostě se vše nějak uděje. I ta samotná kletba je taková... nijaká. Zejména to, co se děje v současnosti, tak je nakonec tak překombinované, tudíž (trochu) pozorného čtenáře nečeká žádné velkolepé vyvrcholení. Říkám... nešla jsem do knihy s pocitem, že to bude romantasy (bo mytologie a “magie”), ale čekala jsem romantiku (a vzhledem k počtu stran) jsem očekávala nějakou hloubku... ale spíše dostává prostor něco úplně jiného a já si tedy nejsem jistá, co přesně z “Epický romantický příběh s prvky fantasy” jsem četla. Děkuji za autorce za poskytnutí recenzního výtisku.