Hrůza v domě na kopci

Recenze z ig (@zblondynyctenarkou) Na rovinu? vůbec nejsem nadšená Příběh přitom nezačínal špatně. Dramatička Holly hledá se svou divadelní skupinou klidné místo na zkoušení nové hry a pronajme si ponuré sídlo Hill House. Jenže dům, který léta stál opuštěný, na nové oběti jen tiše čekal. Brzy se začnou ozývat podivné zvuky a sny se mění v noční můry. Největší kámen úrazu pro mě bylo tempo. Děj se neuvěřitelně vlekl, první polovina byla vyloženě o ničem a dostavila spíš nuda. Pořád jsem čekala, kdy to konečně vygraduje a přijde ten psychologický teror, jenže nic. A korunu tomu všemu nasadil konec. Nejednoznačné a otevřené konce mě v hororech neskutečně vytáčejí a tady to nebylo jiné. „A to jako bylo všechno?“...

(RECENZE Z IG, literarni.chaos) Za poskytnutí knihy ke spolupráci děkuju @knihydobrovsky Tohle mohlo být TAK dobrý! Minimálně námět a začátek obsahoval tolik potenciálu, až se moje nadšení rovnalo nekonečnu. Původní Hill House od Shirley Jackson totiž miluju, seriál je můj vůbec nejoblíbenější, ale tohle... Chvilkama to bylo skvělý. Holly je dramatička, vybrabčila několik století starou hru a vdechla jí nový život. Její plán byl jasný – obsadit kamaráda Stevieho a kdysi velkou hvězdu Amandu. Hollyina přítelkyně Nisa měla zpívat a Dům na kopci jim měl poskytnout útočiště. Jen si to představte. Parta lidí, strašidelný dům, kde čas ubíhá úplně jinak, než mimo jeho zdi. Zkrátka to mělo obrovský potenciál, ale já ho teda nenašla. Zaprvé mě štvala Holly. Vlastně i její vztah s Nisou. Přišlo mi, že jedna druhé nepřály úspěch a neviděla jsem důvod, proč spolu vůbec jsou. Přitom jsem hned v první kapitole měla radost, že si přečtu wlw knížku! No nic, alespoň Stevie byl sympaťák a bavil mě. Amanda mi zezačátku přišla mega divná, ale postupem se vyšplhala nad všechny ostatní a bavila mě. Tihle dva mají ode mě každý jednu hvězdičku. Další dávám za třetí čtvrtinu knížky, která na mě konečně dýchla tím Hill House vibem. Trošku jsem se bála, napjatě listovala dál a pak... nic. Moje nadšení zase opadlo. Přišel tam totiž zajíc. To jsem vůbec nepochopila od první zmínky o něm, tak snad se v budoucnu dozvím, co to jako mělo znamenat.