Bílá vrána

Michael Robotham je jedním z mých nej... a z jeho hrdinů stojí na špici Cyrus a Joseph, Philomena je jen kousíček pod nimi, i proto mi malinký kousíček k pětihvězdě přece jen chyběl... Bílá vrána je skvělým čtením, i když by jí možná taky prospěla trocha proškrtání, protože pročíst se pěti sty stránkami mi tentokrát trvalo neobvykle dlouho. Když se nad tím zamyslím, vlastně se mi na celé knize nejvíce líbila vlastní podstata příběhů Phil, totiž ta soudržnost všech těch jejích příbuzných, otce, strýčků, tetiček, sestřenic a bratranců, bez ohledu na to, čím se všichni ve skutečnosti zabývají. A musím souhlasit s Michaelem /str.566/: "Rodina není jen to důležité. Rodina je všechno." Občas na to někteří z nás už zapomínají, k vlastní škodě.

Bezva čtení, u pana Robothama nejsem nikdy zklamaná. U něj je to příběh, u kterého se vejdu do těch 5 hvězd, no a někdy bych i potřebovala nějakou navíc. Tady jsem se vešla :-). Bavila mě ta vyšetřovací linka, ale ta soukromá kolem Philomeniných strýčků a jejího otce snad ještě více. Bývalí gangsteři, kteří se snaží žít život slušňáků, ale když jde do tuhého, tak si s tím hlavu nelámou. Rodina je přece nejvíc. A v závěru jsem četla se zatajeným dechem, to by nám snad autor neudělal!? Zase jedna neodložitelná a napínavá jízda, snad bude někdy pokračovat.