Výšina

Dystopické knihy čtu moc ráda a Markéta Lukášková je má oblíbená autorka, takže skvělá kombinace. Výšina se mi moc líbila. Střídání různých pohledů, krátké kapitoly, atraktivní téma prošpikované banálními problémy obyčejných lidí. Závěr se mi zdál malinko otevřený, budu doufat v pokračování.

Na začátku knihy jsem se musela vrátit, abych si uvědomila, o co v knize jde. Mia se svou sestrou Lin a rodiči (Dan a Zoe) odjíždí z města do hor. Na místo v horách, kolonie zvaná Výšina. Postapokaliptický román pojednává o životě v uměle vytvořené kolonii, kde žijí lidé, které Výšina vybere. Ve městech se přestává dát žít. Výšina je samostatná, vybírá si vhodné lidi a lidé, kteří jsou vybraný jsou nadšený, protože život ve Výšině se zdá být dokonalý….má svou Archu, kde zachraňují všechny druhy rostlin. Mají speciální peníze, nikdo nechodí do práce nebo alespoň ze začátku.  Až na to, že vše jim řídí centrum, vědí o každém jejich kroku, všude mají kamery. Zoe to tam nemá ráda, i když zatím netuší proč. Nesou si s Danem břímě minulosti. Před minulostí se nedá utéct. Mia si nebere servítky, jak mluví, možná proto, že i jí tíží minulost. Střídá se vyprávění postav Mia, Eli, Luka, Gaia, Aria, Zoe, Dan. Když se zorientujete v postavách, což je cca po 50 straně už si jen užíváte mluvu postav, které poznáte hned o koho se jedná. Střídáním postav si pomaličku ukládáte střípek po střípku celou mozaiku příběhu. Kniha, která ve vás vyvolá pocity, které by jste raději neměli. Zamyšlení se nad formou života a kam to spěje. Možná, že autorka není daleko od pravdy. O to je to děsivější. Každá postava má svoje tajemství. Mně trochu kazilo čtení, že mi kniha až příliš připomínala knihu Dokonalé městečko, velmi podobné. Co jsem ocenila bylo, jak to celé postupovalo. Nejoblíbenější postava Zoe. Když se trochu neuskrovníme, reálná vize budoucnosti. Konec mě dostal. Perfektní.