Na Závisti

Určitě doporučuji udělat si knižní výlet do jednoho vícegeneračního domu Na Závisti, této návštěvy litovat nebudete, to vám garantuji.

Román Na Závisti byl mým prvním setkáním s autorkou Marií Irovou, jelikož jsem nečetla její předchozí román. Tato útlá kniha (230 stran) s krásnou obálkou v sobě ukrývá silný, psychologický román, který mi byl hodně doporučován a já už nyní chápu proč! Sledujeme tu hlavní hrdinku Janu, která žije spokojený život se svým manželem a ke štěstí jí chybí už jen děti... Pak jí ale nečekaně zemře tatínek a ona po něm zdědí byt v rodinné vile, kde žijí i její další příbuzní. Vyjít s nimi přitom nemusí být tak snadné, jak se na první pohled mohlo zdát... A realizovat své sny a touhy o rodině může být až neuskutečnitelné... Když jsem viděla rozsah románu, bála jsem se, že na tak krátkém rozsahu nestihnu vše prožít... jak já se mýlila... Příběh mě doslova spolknul hned po prvních stránkách. Bylo to pro mě nesmírně emocionální od prvních vět a v určité podobě až moc blízké... Plakala jsem... Hodně... (určitě prosím pozor na citlivá témata) Na Závisti byla jedna z mála knih, která mě donutila číst až do noci na úkor mého spánku (to už opravdu moc nedělám, spíš skoro vůbec). To, jak autorka vykreslila rodinné vztahy, soužití, to bylo tak moc reálné a ztotožnitelné (až děsivě). Je asi jasné, že tohle je jedno velké doporučení! Kéž by kniha byla delší... Vynikající! P. S. Dokonce jsem si některé pasáže i lepíkovala.