Ve stínu hory

Ten, kdo upřednostňuje tajuplné až mrazivé příběhy, kde se mísí prvky temného zla ruku v ruce s duchařskou tématikou, a hlavně i indiánskými tradicemi a starými legendami, jež pomalu a jistě v našem světě upadají v zapomnění, určitě se mu bude líbit kniha od Felixe Blackwella "Ve stínu hory".  Celý příběh se odehrává v podhůří Skalistých hor, konkrétně kolem hory Pale Peak. "Kdysi se věřilo, že jeskyně ve Skalistých horách jsou portály do jiných světů, jimiž smí procházet jen mrtví. Pokud by do nich vstoupil někdo živý, riskoval by pád do Knúth-Sokáan - prázdnoty mezi světy, kde v zapomnění mizí i samotná duše."  A právě na tomto místě se odvíjí příběh malého městečka, v němž se dříve či později střetává děsivá minulost s přítomností, a bere si tamní obyvatelé jako své oběti ve jménu pradávného zla, zla, jež nemělo být už nikdy probuzeno... Ústřední postavou je Onwé Lopez žijící v indiánské rezervaci Cold Valley, ve stínu tiché a zlověstné hory Pale Peak zmítající se mezi dvěma světy, a to mezi světem živých a světem mrtvých.  V roce 1944, když byl ještě malý chlapec, ztratil v horách svého nejlepšího přítele, a doslova se po něm slehla zem. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Od té doby Onwému hlavou neustále běží nevyřčená a otázka: "Kam se poděl Akántha zvaný Kamenitá říčka?" Sám ovšem netušil, že hora již brzy vydá své děsivé odpovědi....  Během jednoho týdne se Akántha zjevil ve snu hned třem lidem, což všemi hluboce otřáslo. Onwé by nad tím vším rád mávl rukou jako nad podivnou náhodou, jenže tu byla víra jeho kmene. Mrtví se totiž podle Nauktí odebírají někam hodně daleko, odkud se - v ideálním případě - nikdy nevracejí. Když se ale lidem ve snu vynořil z šera vzpomínek někdo dávno zesnulý, bylo do podle Nauktí velmi špatné znamení. Hodlá snad ztracený chlapec Akántha konečně prozradit, co se mu stalo? Nebo snad prolomil ticho smrti, aby varoval rodinu před zlem, které číhá na Pale Peaku? Tak o tom si už musíte přečíst sami... Osobně mám ráda horory, ve kterých se kromě duchařské tématiky mísí i dávné legendy a dávno zapomenuté tradice našich předků, jež nám připomínají naše vlastní kořeny.  Kniha "Ve stínu hory" sice nijak nepřipomíná naše evropské kořeny, ale velmi důmyslně na stránkách ožívá tak trochu upadající indiánské tradice, legendy a jakési "magické" spojení mezi člověkem a přírodou. A i když autor používá jen kratičké úryvky nebo jen pár vět, o to víc to umocňuje napětí celého příběhu, neboť se potírají hranice mezi realitou a nadpřirozenými událostmi. Jsme jen tichými svědky, kteří se zděšením sledují, jak se postupně indiánský lid odvrací od původních tradic i víry, a hledají útočiště v křesťanství, snad s nadějí, že jejich duše bude v bezpečí před stínem hory, kde se ukrývá číhající zlo z indiánských legend. Příběh vnutkává myšlenku, zda se dá věřit starým legendám či nikoliv, protože při čtení jednotlivých stránek vyplouvá na povrch, že tam venku pod horou Pale Peak jsou věci, kterým si nepřeje nikdo zkřížit cestu....všude cítíme gradující napětí a všudypřítomné cosi, co děsivým a katastrofálním způsobem v konečném důsledku změnilo osudy všech tamních lidí v malém městečku, a od některých z nich si vzal i to nejcennější, co kdy měli, a to jejich vlastní život.... Samotná kniha "Ve stínu hory" se pyšní dechberoucí obálkou, kde je v popředí umístěn i hlavní motiv celého příběhu, a to dům z trní, jež svou neodolatelnou písní láká vybrané osoby do nitra hory a slibuje jim návrat všech milovaných. Ve stínu hory je skvěle napsaný příběh, který si získá své čtenáře hned pro několik strašidelných scén, neustálý pocit nejistoty a gradujícího napětí, ale i návratem ke kořenům prostřednictvím útržků z indiánských legend a tradic. Velmi čtivé a mrazivé.

Po dočtení jsem měla pocit, že autor velmi dobře navázal na svět, který představil v předchozí knize, a zároveň mu dodal další vrstvy. Nejvíc mě bavila všudypřítomná atmosféra nejistoty a neustále narůstajícího neklidu. Příběh si dává na čas, postupně odhaluje jednotlivé stopy a čtenáře nenápadně vtahuje hlouběji do tajemství, která se skrývají pod povrchem. Právě díky tomu jsem měla potřebu číst dál a zjišťovat, kam až celé vyprávění povede. Velkou předností je podle mě propojení hororových prvků s indiánskými legendami a historií místní komunity. Tyto motivy dodávají příběhu osobitost a odlišují ho od řady žánrově podobných knih. Zároveň oceňuji, že autor věnoval značnou pozornost postavám a jejich vztahům, takže nejde jen o sled děsivých scén, ale i o příběh lidí, kteří se snaží obstát tváří v tvář něčemu, co přesahuje jejich chápání. Jediné, co lehce ovlivnilo můj celkový dojem, bylo to, že jsem si knihu nepřečetla dříve, kdy jsem ještě měla jasněji v paměti události z předchozího příběhu. Některé souvislosti by na mě pravděpodobně zapůsobily ještě silněji. I tak se ale jedná o velmi povedený horor s výborně vystavěnou atmosférou, zajímavým mytologickým pozadím a napětím, které si dokáže udržet až do konce.