Pomněnkové matky

Tuto knihu jsem četla poprvé možná už před více než deseti lety, teď vyšlo nové vydání, já si ten příběh zopakovala a opět mě zasáhl... Asi každý z nás, kdo si tuto knihu přečte, a potom někde uvidí kvést pomněnku, bude již navždy tento modrý kvítek vnímat jinak...

Pomněnkové matky. Už samotný název mě okamžitě zaujal. A když jsem si přečetla anotaci, bylo rozhodnuto. Téma mateřství v knihách v poslední době vyhledávám stále častěji a nepřestává mě fascinovat. Ta obrovská síla, odhodlání a láska, ale také křehkost a zranitelnost, které jsou s mateřstvím neodmyslitelně spojené. Sledujeme osudy dvou žen, které přišly o své děti. Téma natolik bolestivé, že se vám při čtení nejednou sevře hrdlo a budete obracet stránky s těžkým srdcem. Autorka dokáže velmi citlivě zachytit smutek, bezmoc i touhu vyrovnat se se ztrátou, která člověka poznamená na celý život. Musím se ale přiznat, že orientace v ději pro mě zpočátku nebyla úplně snadná. Některé postavy a dějové linky mi splývaly a chvíli mi trvalo, než jsem se v příběhu zorientovala. S přibývajícími stránkami však do sebe jednotlivé střípky začaly zapadat a celý obraz se postupně vyjasňoval. Přesto ve mně po dočtení zůstalo několik otazníků, nad kterými jsem ještě dlouho přemýšlela. I přes tuto drobnou výhradu vám knihu rozhodně doporučuji. Je to příběh o ztrátě, bolesti a nekonečné touze po mateřství, které nemusí mít vždy podobu, jakou si vysníme. Zároveň je ale také o síle jít dál, i když se zdá, že už žádná cesta neexistuje. Pokud máte rádi knihy s těžšími tématy, které ve vás zůstávají ještě dlouho po dočtení, Pomněnkové matky by rozhodně neměly uniknout vaší pozornosti.