Aby vzpomínky nevybledly jako číslo na mém předloktí

Nezapomenout znamená nedovolit, aby se to opakovalo! Kniha Aby vzpomínky nevybledly jako číslo na mém předloktí je mrazivou a neuvěřitelně silnou výpovědí, která vás nenechá chladnými. Při čtení se člověku neustále honí hlavou ty samé otázky: Jak může někdo chladnokrevně vraždit lidi? Jak dokáže někdo zastřelit šestileté dítě? Co všechno se musí v lidské psychice zlomit, aby se z obyčejného člověka stal vykonavatel takového zla? Hitler byl sice tváří a spouštěčem celé té mašinérie, ale tato kniha ukazuje, jak snadno podlehne dav a jak nebezpečná je slepá poslušnost i hluboko zakořeněná nenávist. Dnes, kdy postupně odcházejí poslední přímí pamětníci, se dostáváme do klíčového bodu – jak si budeme holocaust připomínat v budoucnu? Téma holocaustu nesmí být nikdy zlehčováno ani zapomenuto. Přesně takové knihy jsou absolutně důležité, protože drží paměť živou a varují před tím, k čemu dokáže lhostejnost a manipulace vést. Hluboká úcta všem obětem. Kéž všechny našly spásu a klid někde tam ve vesmíru.

Kniha se odehrává ve dvou časových rovinách. V současnosti sledujeme Albrechta Weinberga, který se se svou sestrou Friedel vrací z USA zpět do Německa. Návrat do rodné země otevírá vzpomínky na celý jeho život. Nejedná se pouze o vyprávění o holokaustu a druhé světové válce. Kniha zachycuje prakticky celý Albrechtův život – od dětství přes nacistické pronásledování a emigraci do Spojených států až po návrat do Německa. Zároveň ukazuje, jak hluboké psychické následky si přeživší nesli po celý život. Vyprávění doplňují dobové fotografie, které příběhu dodávají na autenticitě. Oceňuji také věcný styl bez zbytečného citového zabarvení, díky kterému působí celé svědectví velmi opravdově. Jedinou výtku mám ke stylu psaní. Některé věty byly poměrně složité a musela jsem se k nim vracet, abych správně pochopila jejich význam. Přesto se jedná o silné a důležité svědectví člověka, který prožil jednu z nejtemnějších kapitol lidských dějin. 4/5