To ještě nevíš

Jak se stane, že hned první kniha může být takovým skvostem? Zpověď o životu s rakovinou. O tom, jak zasáhne nejen tělo, ale i duši, vztahy, finance, sex, celý život. Autorka se toho nebojí a je velmi, velmi otevřená. I když je to smutné téma, čte se s lehkostí, člověk se občas zasměje (a občas zařve "jak je tohle KURVA možný?!"). Určitě i skvělý návod pro lidi, co mají ve svém okolí vážně nemocného člověka. Nebo prostě člověka s nějakým problémem. Taková učebnice empatie. Doufám, že zas časem Štěpánku někdo ukecá a k další knize. O tématu jakém bude chtít. Protože to bude super.

Byla plná sil, plánů a prožívala každý den naplno, když se do jejího života plíživě vetřela nemoc. Hnusná, odporná a bolavá. Rakovina. Štěpánka se s námi čtenáři podělila ve své knize To ještě nevíš o boji s touto hnusnou nemocí. Když jsem se dozvěděla, že vyjde kniha o jejím boji s rakovinou, okamžitě jsem věděla, že si ji chci přečíst. Proč? Protože miluji Štěpánčiny příspěvky na Instagramu, kde s námi sdílí nejen knižní recenze, ale i její každodenní život. Ač jsem její boj s rakovinou sledovala na IG, moc jsem si přála přečíst si knižní zpracování. Přeci jen do knihy se vejde víc než do omezených počtů znaků na Instagramu. To jsem ještě netušila, jak mě příběh zasáhne a jak neuvěřitelně bolavý je. Když jsem četla někdy v minulosti knihy s tematikou boje s vážnou nemocí, tak to byly smutné příběhy, ale žádný nešel až takto na dřeň jako Štěpánčin. Bravurně totiž vylíčila nejen fyzickou bolest, ale hlavně tu psychickou. Ze společenské ženy, která byla obklopena přáteli, prací a akcemi se stala osamělá a bolavá žena. Její sny se bortily jako domeček z karet. Snažila se najít světlo na konci tunelu, ale tolik to bolelo. Viděla, jak ji rakovina požírá a jak se její tělo mění. Přišla o vlasy, byla po lécích neskutečně oteklá, bolel jí každý pohyb. Měla spousty komplikací, které brzdily léčbu. Až jsem si chvílemi říkala, proboha, holka, ty máš naloženo. Navíc se k ní ne všichni zdravotníci chovali s pochopením a laskavostí. Popisy, jak onkologická pacientka čeká x hodin mezi infekčními lidmi nebo jak vyčerpaná, musí jezdit na kontroly a v čekárnách čekat x hodin, mě rozzlobily. Štěpánčino líčení pocitů mi velice často vhánělo slzy do očí a přiznám se, že jsem víc jak polovinu knihy proslzela. To ještě nevíš je osobní zpovědí ženy, která bojovala jako lvice a já pevně věřím, že má vše zlé za sebou.