Rod bijících srdcí

Fallon je snad nejvíc iritující hrdinka, na jakou jsem v romantasy narazila. Nevidím vůbec žádný vývoj. Pořád stejně sebestředná, naivní a natvrdlá… jen tentokrát už bez kouzla prvního dílu. Jak je možné, že jsem první knihu milovala a druhou skoro protrpěla? Cítím hlavně zklamání.

,, Ha’rovh béhya an ha théach’thu, ha’raì béih." ,,Že než jsem tě potkal, nežil jsem, jen jsem existoval, Ptáčátko." ***** Jsem upřímně nadšená! Druhý díl byl opravdu mnohem lepší než první. Kniha mě neskutečně bavila od začátku od do konce. Falla už mě tolik neštvala, ale pořád je dost naivní. Akorát jsem nemusela nad každým slovem, které vypustil z úst protáčet oči. Což je určitě pokrok oproti předchozímu dílu. Více prostoru má Lorcan a jeho havrani. Moc se mi jejich svět líbil, stejně tak jejích zvyklosti. Hodně tajemství vyplynulo na povrch. U některých jsem měla vyloženě pusu dokořán.... Ten konec mě překvapil, ale něco takového jsem čekala, když má být další díl. Co si budu pamatovat ještě několik dní je scéna z lázní s úhořem. Manžel na mě nechápavě koukal, když jsem se smála, jako šílenec :-D