Algoritmus pro dva

Místy je děj pomalejší, jindy zase naopak až moc rychlý – i mě překvapilo, jak rychle Morgana kývla na Arthurovu nabídku. Měla sice zjištné důvody, ale mohla dělat větší drahoty. Jinak ale román není špatný. Toxické rodinné vztahy, sbližování hlavních hrdinů – čekáte, zda ustojí vše, co se kolem nich děje. Nechybí zvrat, který má vše zamotat. A pak rozuzlení, na něž celou dobu čekáte. Za mě průměrná kniha – četla jsem lepší i horší.

ak moc jsem chtěla, aby to fungovalo… a u mě to prostě nefungovalo. Do Algoritmu jsem šla už s lehkými obavami, protože jsem o knize mluvila s Veru z @once_upon_a_book_and_me . Ale znáte to – chtěla jsem si udělat vlastní názor. Ze začátku jsem si říkala: o čem to vlastně mluvila? Vždyť to vypadalo docela slibně – uklízeč Arthur, jeho šéfová Mori, domluvený fake dating (můj oblíbený trope )… kde by mohl být problém? No… problém přišel docela brzo. Najednou jsem měla pocit, že se v knize skoro nic neděje. Příběh se hrozně táhl, objevovaly se zbytečné scény a hlavně – úplně mi tam chyběla chemie. Tam, kde měl přijít nějaký emoční moment, nebylo vlastně nic. Hlavní postavy na mě ke konci působily dost nemastně neslaně (upřímně – spolubydlící měli víc energie než oni ). Měla jsem pocit, že jsme celou dobu zaseklí na jedné rodinné oslavě… a pak najednou hop šup – insta láska a jsou spolu. A neodpustím si jednu myšlenku – kdyby tohle byla YA kniha, asi bych byla mnohem spokojenější. Ale od „baronetky“ prostě čekám trochu víc.