Tristan: Pokřtěni válkou

Začináme srpnem 1419. Tristan našel čarodějku Vandu, která zná upíra Marcuse a Ferdinanda z království Orientu. Orient je silný, má moc vojáků, upírů starších než jsou Adrian a Tristan a mocných čarodějů. Zde platí, čím starší, tím mocnější a silnější. Tristan je příliš mladý upír, aby zvládl přeprat starší upíry. Musí najít spojence a hlavně strategii, aby mohli nad orientem zvítězit. Také potřebují najít Alechandru, která se schovává před Orientem a cestuje se svým učněm Akirem. Chrání se kouzlem, aby nebyla objevena, proto ani Tristanovi a ostatním čarodějkám se to nedaří. Znovu se setkáváme s čarodějkami Kristeen a Olivií, k Vandě se přidává čarodějka Viseria. Začátek, kdy začínali intrikovat a jak se kdo s kým spojí a koho by mohli oslovit, aby jich bylo víc na válku s orientem mi přišlo místy zdlouhavý. Za mě mírné proškrtání by neublížilo. Střídali se mi momenty, kdy se mi četla dobře s momenty, že se tam zas až tak nic neděje. V květnu 1421dochází ke zvratu. Alechandra a Akir jsou napadeni. Orient používá okolo svého hradu nyghémské krystaly. Pomocí nich pak budou postupně vysávat životní energii z občanů království a měnit ji na magii k použití. Tristan s ostatními čarodějkami a Dominikem už začínají mít jasný plán. Pomůže jim rostlina krvavník, která oslabí Ferdinandovy upíří vojáky. Střídají se tak dvě linky přìběhu, kdy sledujeme Tristana a jeho plánování na přepadení Orientu a v druhé lince sledujeme učedníka, mladého čaroděje a Alechandru. Posledních 100 stran knihu neodložíte, Tristan se setkává se starým upírem Abdalahem, který ho bude učit všemu potřebnému, aby využil všech svých schopností a Cidentalští čarodějové jsou připraveni k prvnímu boji. Pomáhat si budou portálama. Dokáží zvítězit? Kniha je plná postupného odkrývání plánů, jak co nejlépe dobít království Orientu. Učení jak Akira, tak Tristana a čekají nás nečekané zvraty. Opět se dočkáme i erotických scén, kterých je ale oproti prvnímu dílu o hodně méně a určitě to knize prospělo. Magie je prostoupená celou knihou a baví mě. Končí napínavě v roce 1422 a já se těším na další díl.

Pokřtěni válkou je bohužel přesně ten případ knihy, u které člověk neustále čeká, kdy se konečně rozjede… a ono nic. Přitom první díl naznačoval určitý základní potenciál, jenže pokračování místo gradace působí rozmělněně, roztahaně a překvapivě prázdně. Na více než pěti stech stranách se sice neustále něco plánuje, řeší a přesouvá, ale skutečný tah na branku prakticky chybí. Řada scén končí dřív, než stihnou vyvolat emoci nebo napětí, a celé to působí spíš jako dlouhá výplň mezi důležitými událostmi než samostatný román. Velkým problémem jsou i postavy a vztahy mezi nimi. Dialogy často zní strojeně, emoce nevěrohodně a některé charaktery působí spíš jako figurky přesouvané po mapě než živí lidé. Člověk má problém se o kohokoliv skutečně bát nebo se na někoho napojit. A když už přijde nějaká dramatická situace, bývá často předvídatelná, protože kniha své motivy opakuje a příliš okatě naznačuje, kam směřuje. Další věc, která bije do očí, je podivná nevyváženost tónu. Kniha se tváří jako temná fantasy, ale místo syrové atmosféry často sklouzává k pubertálním vulgarismům, samoúčelným erotickým scénám a momentům, které působí spíš trapně než drsně. Některé pasáže připomínají spíš nekontrolovaný fanfiction draft než profesionálně redigovaný román. A právě tady člověka napadne nepříjemná otázka: kde byl editor? Protože místy to opravdu vypadá, jako by text prošel minimální redakční kontrolou. Největší problém ale je, že kniha navzdory své délce nedokáže vyvolat pocit důležitosti. Válka visí ve vzduchu, všichni o ní mluví, ale postavy se pohybují podivně líným tempem, jako by měly nekonečno času. Místo gradujícího konfliktu dostává čtenář dlouhé přesuny, plánování a „mikrozápletky“, které rychle vyšumí. A když už konečně přijde něco zásadního, často to nemá potřebnou sílu, protože emocionální základ byl předtím vystavěn velmi slabě. A upřímně — je docela s podivem, že něco takhle nedotaženého vydalo právě Nakladatelství Epocha. Epocha má v české fantastice poměrně silné jméno a člověk od ní čeká alespoň určitou úroveň redakční péče a výběru. O to víc zarazí, když kniha působí dojmem, že byla vydána hlavně rychle a s důrazem na marketing kolem mladého autora, místo aby se skutečně dopracovala do kvalitní podoby.